Čti a Reaguj
O konceptu Čti a Reaguj (Read and React)
Čti a Reaguj, v originále „Read and React“ je velmi aktuální způsob trénování mládeže a využití nabývaných dovedností při hře. Pokud se stane dlouhodoběji základem trénování, je velmi pravděpodobné, že vychová velmi dobré basketbalisty, kteří mají vysoké basketbalové IQ a jsou použitelní pro kteréhokoliv trenéra, neboť skvěle zvládají zásady basketbalu.
Na rozdíl od jiných motion her je Read and React jednodušší a učí hráče automaticky reagovat na svého obránce a to jak s míčem, tak bez míče. Považuji tento fakt za velmi důležitý. Vezměme např. zápas, do kterého nastoupilo 8 našich hráčů. Pokud zprůměruji dobu, kterou byli u míče, tak je to 20:8=2,5. Ano v průměru 2,5 minut má hráč v držení míč. To samozřejmě není objektivní pravda, většinou rozehrávači mají míč v držení daleko déle než pivoti atd. Takže počet minut, které odehraje hráč v útoku bez míče je tedy ten zbytek, který strávil na hřišti. Nechci se rozebírat příliš v číslech, jsou tak jako tak nepřesná, ale to, jestli umí 4 hráči bez míče správně reagovat na pohyb hráče s míčem je naprosto zásadní.
Navíc když se tímto způsobem trénování naučí hře, je pro ně mnohem zábavnější, jsou na hřišti mnohem více samostatní a koučování při zápase se omezuje na minimum, naopak o to větší váhu má „koučování“ na tréninku.
Osobně bych tyto principy doporučil trenérům mládeže i u nás.
M.Chmel
Kdo je Rick Torbett?
Bývalý coach a dnes instruktor basketbalu. Mimo jiné založil systém DVD nazvaný Better Basketball, jejichž smyslem je udělat i ty nejvíce rozvinuté techniky snadno srozumitelnými tak, aby mladí hráči je mohli aplikovat při hře.
Rick Torbett je autorem systému výuky a aplikace naučených herních činnností, které nazval Read and React.
Proč vymyslel Rick Torbett Read and react? Protože jako trenér zjistil, že jeho tým dává z akcí, které se učí na tréninku po dobu 80% tréninkového času, pouze 20% ze všech dosahovaných bodů a naopak z toho, co cvičí 20% tréninkového času, tj běžné basketbalové situace jako rychlý protiútok, doskočený míč v útoku atd, dávají oněch 80% bodů. Tento fakt jasně vyjádřený statisticky může být velmi rozhodujícím momentem pro trenéry basketbalu, čemu se vlastně na trénincích věnovat.
---------------------
Vím, že pojem „přicházet s novými neotřelými nápady“ bývá používán až příliš často a je tak trochu obnošený. Kritici mi řeknou,že „není nic nového pod sluncem“, pokud se to týká basketbalu.Tak tedy, já nemluvím o novém způsobu střelby,driblování lokty,nebo bránění na všech čtyřech. Nemluvím ani o novém způsobu používán clon nebo posledním hybridu nového útoku.
To o čem mluvím, je nový přístup k rozvoji hráčů, týmů a dokonce trenérů. Abyste porozuměli výhodám „útočného systému čti a reaguj“ (od ted zkráceno na „ČaR), je nutné nejprve porozumět podstatě toho, co chce ČaR řešit. Byly to frustrace s nevyřešenými problémy, které mne vedly k rozvoji ČaR.
Moje frustrace z tradičního systému
Když před 30 lety jsem skončil kariéru hráče, vstoupil jsem na trenérské pole,měl jsem velmi jednoduchý cíl : Pokračovat v užívání si této krásné hry tím, že jí budu učit ostatní. Dost slaboduché, což? Žádný režisér v Hollywoodu by z toho film neudělal. Ale já chtěl na té cestě za šampionem na denní bázi učit děti hrát basketbal.
Nedostatek času učit basketbal
Rychle jsem poznal, že matematiku mohu učit v kteroukoliv roční dobu, ale pokud jsem na střední škole v USA, tak učit basket před určitým termínem je ilegální. Jistě, mohl bych pracovat maximálně s 2 hráči, žádný jiný nesmí být v hale, ani do ní dokonce nakouknout! Takže když jsem chtěl učit 12 hráčů denně, tak při 2 hodinovém tréninku bych strávil 6 hodin po škole navíc, bez kousku jídla. To by mně přivedlo domů v 11 večer,ještě k tomu hladovějícího .A kdy tedy jsem mohl začít trénovat náš tým? Tři týdny před prvním zápasem, jak šlechetné!! To znamená mít asi 12-13 tréninků před tím,než začnu sčítat výhry a prohry, které rozhodnou,jestli budu mít příští rok práci nebo ne.
A tak každá sezona začala stejně. Začal jsem se základy, přešel k základním principům, které umožňují hrát týmu jako orchestr, ale tak se zbývajícími 5 tréninky se dostavilo jasné vědomí, že nejen, že nebyl čas na vypilování základů a principů hry, ale hráči také neuměli překonat pres, vhodit míč do hry, hrát protiútok a zakončit rychlý protiútok, útok proti osobce nebo zoně. Ne jen to,když jsem vysvětloval,jaké obrany budeme hrát, hráči se dívali stejným pohledem jako tele na nová vrata.Takže 5 tréninků před zápasem a naším městským rivalem jsem udělal to samé,co můj kouč na střední škole: Opustil jsem všechny pokusy o trénování drilů a základů hry a nasadil hry, kdy hráči hrají herní sety jako malí roboti. Jakmile jsme se dostali do další části soutěže, tak všechny moje herní triky byly odhaleny skauty a můžete si představit ten důsledek. Když malý Johnny nemohl přihrát z bodu A do bodu B, tak přihrál komukoliv( jenom s modlením, aby měl stejnou barvu dresu), kdo umí 1-5 dovedností k zakončení.
Pak už nezbylo než doufat, aby moji 2 hráči amerického fotbalu, kteří si právě zvykali na kulatý míč, aby doskočili nějakou minelu a trefili se do koše. Zní to jako bych byl frustrován? Potřeboval jsem vždy letní prázdniny, abych se vzpamatoval a přesvědčil sám sebe, že můžu příští rok udělat lepší práci. Ale každé jaro jsem byl ještě více motivovaný, abych se dostal na kteroukoliv trenérskou kliniku,kam mě ještě dovezl můj Ford Maverick.Posbíral jsem desítky her NCAA šampionů proti osobní obraně, které měly mému malému Johnnymu a jeho spoluhráčům pomoci vyhrát šampionát.Příští rok hrálo pochopitelně 19 z 2O soupeřů zonovou obranu.
Většina her stejně nefunguje, aneb jak jsem dospěl k bodu obratu
Od poloviny 90 let se staly 3 věci, které přispěly k obratu v mém myšlení.
1.Po poněkud průměrné sezoně se mně můj asistent zeptal, jestli jsem byl spokojený? Nijak zvlášť, odpověděl jsem. Zeptal se mne, co bych udělal jinak, kdybych zahodil náš současný program a začal s novým. Učil bych děti hrát basket na základě principů, odpověděl jsem. A pak se zeptal, proč to tedy neudělám? Upřímná odpověď zněla : nevím jak. Mám spousty střípků,s 2 nebo 3 hráči, ale jako celek to neumím. Celá věc se jevila jako docela nedostižný úkol : vytvořit útočný systém,který který bude zahrnovat útok při přechodu na útočnou polovinu, útok proti osobní obraně,zónové obraně,bez limitu na jeden způsob ofenzívy (5 venku,4 venku nebo 3 venku) a bez potřeby určitých typů hráčů, ideálních pro některou z her. (zůstaňte naladěni, ČaR to umí)
2. Využil jsem všechny naše videa z minulé sezony a spočítal všechny body ze šestek, útočných doskoků, rychlých protiútoků, z herních setů, z přerušených útoků apod. a přišel jsem na neuvěřitelný nepoměr. 80% košů, kterých jsme dosáhli, padli z našich narušených útoků, z protiútoku a z dalších základních principů basketbalu.Naopak z akcí, které jsme měli naučené, jsme dali pouze 20% našich bodů!!! Ale v tréninku byl ten poměr přesně obrácený : strávili jsme 80% našeho útoku trénováním akcí a méně než 20% trénováním principů basketbalu. Tak jsem se sám sebe zeptal, proč trávíme 80% našeho tréninku na to,abychom z toho dali 20% našich košů?
3. V tu samou dobu jsem zažil jistý úspěch s hráči, kteří spolu hráli cca 5 let. S nimi jsme se dostali do final 4 poslední 2 roky. Byli talentovaní? Ano, ale ne tak,jak by jste si mohli myslet. Pouze 2 se dostali dále na universitu. Jejich skutečným talentem bylo koordinované úsilí. Znali jeden druhého. Byl jsem za to zodpovědný já? Stal jsem se náhle trenérským geniem? Ne.Za náš úspěch mohlo to, že spolu hráli téměř 6 let a jejich program byl charakteristický tím, že obsahoval s postupem času méně a méně herních setů a stále více principů basketbalu.
Proč tito hráči nevědí víc,když se dostanou na naší úroveň?
Proč hráči,kteří přijdou do našeho programu mají tak malý rozsah dovedností? Proč musím začínat s každým znova?Podívejme se současný obrázek v USA : není zde jednotný systém výchovy hráčů. Proto se může stát, že hráč nebo hráčka může mít ve věku od 10 do 18 let každý rok jiného kouče. To může přinést minimálně 4 problémy :
1. Každý může učit něco jiného, takže nejenom na sebe nenavazuje to, co bylo v programu loni, ale může si to navzájem i odporovat
2. Někteří trenéři učí příliš mnoho příliš brzo a hráči se tak stávají mistři ničeho.
3. Někteří učí jen to, co je naučili jejich vlastní trenéři. To by nebylo naškodu,pokud oni byli dobří. Ale co když nebyli?
4. Velmi často trenéři začínají vždy znova od začátku. To však vzhledem k časovým limitů vede hráče pouze k limitovanému rozvoji dovedností.
Koncept Čti a reaguj - pokračování
Čti a reaguj není útokem ve smyslu herního setu nebo klasického motion pohybu. „Čti a reaguj“ lze charakterizovat jako určitý soubor principů pro útočení. Jedná se o systém reakcí hráčů bez míče na pohyb míče. Tyto reakce nejsou nahodilé, ale natrénované. Tento systém reakcí lze uplatnit v útočných hrách, především typu motion offense.
„Čti a reaguj“ lze tedy uplatnit :
1. Pro vybraný útok jak proti osobní, tak proti zónové obraně. Možné např. hrát 5-O,4-1,3-2, s clonami, bez clon atd
2. Samotný soubor principů „Čti a reaguj“ může tvořit základ útočné hry.
Tým USA, který získal zcela jasně zlaté medaile na posledním mistrovství světa v Turecku a který přijel s tzv. béčkem, uplatńoval herně jednu z forem,která navazuje svým duchem na Read and React a to útokem 4-1 tzv. Dribble Drive Offense Motion. Hráči USA na rozdíl od všech ostatních spolu v přípravě ztrávili minimum času a sehrávali se de facto v průběhu turnaje.
Jsem členem diskuzního fóra amerických trenérů. Jejich názory na jakékoliv basketbalové téma se velmi liší a nejinak je tomu i u Read and React, lze však říci, že Read and React v jejich jako vždy velmi detailním a otevřeném hodnocení je kladné. V každém případě je jednou z progresivnějších cest při výchově basketbalové mládeže
„Čti a reaguj“ charakterizuje:
1. Hráči hrají basket na základě návyků
2. Když hráči čtou míč, mají vždy okamžitou reakci
3. Tím, že hráči rozumí požadavkům na ně kladeným, roste jejich herní sebedůvěra
4. Čím méně musí hráči přemýšlet, tím lépe. Čím méně myslí, tím rychleji se pohybují.
5. Čím méně přemýšlí a čím lepší mají návyky, tím víc se přibližují ke hře na základě instinktu
Jaké jsou cíle „Čti a reaguj“?
1. Musí být snadno uplatnitelný pro všechny trenéry
2. Dostatečně jednoduchý pro získání dovedností „Čti a reaguj“
3. Je budován na návycích, ne na vysokém basketbalovém IQ
4. Dává hráčům svobodu a radost ze hry
5. Systém buduje koordinaci všech 5 hráčů.
6. Je dostatečně jednoduchý pro děti
7. Čím lepší mají hráči základy basketbalu, tím je snadnější jeho realizace
M.Chmel
Srovnání „Čti a reaguj“ s motion offense
Motion offense Čti a reaguj
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
vyžaduje vyšší basketbalové IQ vyšší basketbalové IQ trénuje
hráč bez míče musí zvládat hráč bez míče trénuje jednu reakci
velké množství variant na daný pohyb míče
příliš mnoho svobody ve hře disciplinované návyky
Vybrané základní informace o „Čti a reaguj“
„Čti a reaguj“ je rozděleno do 17 samostatných bloků. Již při zvládnutí prvních 5 je možné „Čti a reaguj“ používat při zápase jako herní principy.
Postup je takový, že po zvládnutí jednoho bloku se postupuje do dalšího. Tyto bloky nesmí být jeden k druhému kontraproduktivní, tedy učit nějaký princip jinak.
Principy útočení lze dobře přirovnat k obranným principům. Např. bránění na vzdálenost 1 přihrávky, bránění na slabé straně, postoj obránce ve vztahu ke svému hráči a k míči, čtení pohybu míče, koordinace všech 5 hráčů atd. Tyto a další principy tvoří základ obranné hry a podobně je tomu u „Čti a reaguj“ v útoku.
Je jasně určeno, kdo iniciuje pohyb - je to hráč s míčem a kdo zodpovědně reaguje – tedy hráč bez míče.
Základním principem je zautomatizování jednotlivých reakcí. Toto se cvičí ve dvojících, trojicích, čtveřicích i pěticích. Čím méně musí hráč na hřišti myslet, tím rychleji se rozhoduje a pohybuje. Čím více zvyků hráč kumuluje, tím více používá instinktu.
Trénování „Čti a reaguj“ je možné od prvního tréninku před sezonou až po poslední trénink po sezoně. Navíc není nutné trénovat další herní systémy, takže skýtá dostatek času na trénování jak základních dovedností tak „Čti a reaguj“.