Driblér č.3/11
Datum přidání: Feb 20, 2011 7:40:20 PM
Neříkej mi, jak jsi dobrý, ukaž to (Jack Michels)
Jay Bilas – 6 chyb, které bývají příčinou porážek
Nedávno jsem měl diskusi s jedním skvělým universitním koučem o koncepci Billyho Parcellse na téma, z jakých důvodů týmy prohrávají zápasy. Parcells je přesvědčen, že musíš znát pravé příčiny porážek a dokud to nebudeš opravdu vědět, tak nikdy nebudeš pořádně umět vyhrávat. Často jsem pak o tomto přemýšlel, mluvil o tom s ostatními trenéry a probíral se svojí sbírkou materiálů o basketu a nakonec jsem vytvořil seznam příčin porážek na úrovni universitního basketu. Tento seznam není v žádném případě originální ani vyčerpávající, ale uváděné příčiny bývají často zdůrazňovány mnoha skvělými trenéry
1. Kiksy v obraně
Týmy chybující často v obraně prohrávají. Dobré obrany se těžko překonávají, nedovolují otevřené střely. Nejlepší obrany jsou „ obrany s výpomocí“, které nevyžadují mnoho výpomoci, protože umí dobře bránit hráče s míčem, mají pod kontrolou tzv close out (viz článek v minulém newsletteru), čímž umí zabránit volné střele a zároveň driblingu do středu obrany. Nejlepší obrany vydrží fyzicky náročné úsilí, komunikují na vysoké úrovni a to po celou dobu zápasu. Bob Knight říká, že akce je rychlejší než reakce a „obrana s výpomocí je řešením“. Když obránce bránící míč je překonán, musí dostat pohotovou a rozhodnou výpomoc a hráči, který vypomáhá, musí být poskytnuta další výpomoc se stejnou intenzitou. Nejlepší obrany umí donutit soupeře k unáhlené a vynucené střelbě, se všemi pěti obránci odhodlanými k získání míče.
2. Špatná výkonnost pod koši
Nejlepší týmy rozumí hodnotě počtu držených balónů, získaných navíc, a kladou velký důraz na obranné i útočné doskoky. Nejlepší týmy vědí, že obranný doskok znamená úsilí všech pěti hráčů odmítnout protihráčům možnost získat možnost dodatečně skórovat dříve než tvůj tým. A nejlepší týmy vědí, že ofenzivní doskoky naopak dovolují dodatečná držení míče, která Ti umožňují skórovat dříve než soupeři. Nejlepší týmy se nevzdávají a nenechávají se vytlačit, ale překonávají překážky, aby mohly s pomocí obou rukou získávat a ochraňovat doskočené míče.
3. Prohrání bitvy o trestné hody
Čára trestného hodu je tím nejefektivnějším místem odkud je možné skórovat na basketbalovém poli. Nejlepší týmy pracují s úmyslem dostat se na šestkovou čáru a pracují na tom, aby až se na ní dostanou, měly co nejvyšší efektivitu. Nejlepší obrany nepouští soupeře do středu, hrají houževnatou a fyzickou obranu a rozumí pojmu „ zbytečné mrhání s fauly“. Fauly se nesmí mrhat, a když přijde nový hráč na hřiště, tak to není nová licence pro zbytečné fauly, které dávají soupeřům bonusy. Získávání těchto bonusů dříve než soupeř bere soupeřům agresivitu, když je získává naopak soupeř, tak to bere agresivitu Tvému týmu.
4. Prohrání bitvy o ztráty
Nejlepší týmy rozumí tomu, jakou cenu má držení míče a tomu, že ztráty míče znamenají dodatečné množství držených míčů soupeřem. Celkové množství získaných a ztracených míčů – to je vizitka jak si tým váží balonu. Některé týmy umí chránit míč lépe, než jiné anebo některé týmy mají více zisků než ztrát. To je klíč k získávání více dodatečných střel, než soupeř.
5 Špatný výběr místa a okamžiku střelby
Nejlepší týmy trvale pracují na získávání pozic s vysokou střeleckou úspěšností, vyhýbají se rychlým a soupeřem kontrolovaným střelám tím, že hledají spoluhráče, který je v pozici volného střelce. Nejlepší týmy hrají kolektivně, nejsou závislé na „mé střele“, ale rozumí tomu, že každá střela je „naše střela“. Nejlepší týmy rozumí své úloze a mají všech 5 hráčů, kteří tvrdě pracují na tom, aby byli volní pro střelbu a představovali hrozbu pro soupeřův koš. Nejlepší týmy rozumí tomu, že pracovat tvrdě k získání otevřené pozice není sobecké. Sobecké je střílet za každou cenu z nepřipravených pozic, tak jak si přeje soupeř.
6. Špatná komunikace
Nejlepší týmy nejen nejenom mluví, ale také naslouchají. Není nic dobrého na tom, mít na hřišti 5 řečníků, pokud také nemáš 5 posluchačů. Nejlepší týmy jsou spojeny dohromady jak v útoku,tak v obraně,tak také s lavičkou. Ať na domácím nebo na soupeřově hřišti, nedostatky v komunikaci vedou k problémům v bodech 1-5 tohoto článku. Komunikace je dovednost a komunikace nejlepších týmů je na úrovni ostatních aspektů jejich hry.
Nejlepší hráči, když odhalí slabinu ve vlastní hře,tak jdou a pracují na ní, dokud se slabina nestane jejich silnou stránkou, Bill Walton
Close out dril
Hráči s míčem začínají ve zkráceném rohu,přihrávka na kouče(č.6),ten posílá míč okamžitě na hráče na perimetru....
Rozhovor s: Lindsay Whalen, USK Praha, rozehrávačka
mimo jiné je reprezentantka USA, členka mistrů světa 2010
WNBA : 2004-9 Connecticut Dun
2010 - Minnesota Lynx
2x WNBA all-stars
mistr republiky s USK Praha
Ahoj Lindsay, jsi narozena v USA, teď žiješ v Praze. Upřímně, jídla, typická pro obě země nejsou dvakrát vhodná pro basketbalisty. Co obvykle tady jíš?
V sezoně si vystačím s těstovinami, kuřetem, saláty, sendvičem. Mám ráda některá česká jídla a náš tým mívá v pátek po tréninku společný oběd a tam si dám něco jiného. Mám ráda kuřecí řízek, nebo roast beef s knedlíky. Obvykle mám tato jídla, když nemáme další den zápas, ale zdejší jídla mi opravdu chutnají!!!
Když se podívám na tvoje basketbalové c.v., tak je plné úspěchů. Jak se tato hvězda narodila? Bylo to hodně talentu, hodně dřiny, dobří trenéři, prozraď nám to tajemství!
Abych se dostala tam, kde jsem teď,tak tomu jsem věnovala hodně času a tvrdé práce. Měli jsme u našeho domu koš a tam jsem byla vlastně pořád, buď s kamarády, nebo jsem si sama střílela. Pak to samozřejmě byli skvělí trenéři, kteří mě učili hře a pozici point guard ( střední rozehrávačky).Také moji rodiče měli velký vliv na můj život a dodnes s nimi mluvím po každém zápase v WNBA, nebo teď, když jsem v Praze, jsme si velmi blízcí.
Z mého pohledu patříš mezi špičkové point guardy,máš velkou zkušenost s americkým i evropským basketem. Bylo pro Tebe těžké zvyknout si na český basketbal?
Samozřejmě to vždy vezme chvíli zvyknout si, ale myslím, že můj první rok se vydařil, především protože hráčky tu jsou nesobecké.
Pro tebe jako point guarda,kterou dovednost potřebuješ z Tvého pohledu nejvíc? Myslím tím driblink, střelbu, skvělé přihrávky, organizování hry apod.?
Pro point guarda jsou všechny věci, které zmiňuješ, velmi potřebné a musíš tvrdě pracovat,aby jsi se v tom zlepšoval. Myslím, že organizace hry a zachovávání klidu ve stresových situacích, to je velmi důležité. Také to, že všichni jsou vtáhnuti do hry a dostanou se do střeleckých příležitostí, je důležité. Přihrávky, to je něco, co jsem si vždy velmi užívala a myslím, že jsem v tom dobrá, takže to možná považuji za nejdůležitější dovednost point guarda.
Z Tvé hry mám pocit, že miluješ situace 1 na 1,kdy dokážeš velmi tvrdě najet pod koš a zakončit.
Vždy jsem jako point guard ráda najížděla a tím dostávala obranu pod tlak.Věřím, že to dostává soupeře do potíží s fauly anebo tím uvolním spoluhráče na hřišti. A když Tě nikdo nezastaví, tak obvykle zakončím dvojtaktem. Musela jsem si jenom uvědomit, že musím rozvinout střelbu ze střední vzdálenosti pro případ, kdy obrana hraje dobře a je schopna pokrýt můj nájezd.
Vyhrát titul mistra světa, byl to doteď Tvůj největší úspěch, nebo to bylo něco jiného?
Myslím, že to že jsme vyhrály zlato je vrcholem mé dosavadní kariery.Vyhrát titul mistra světa to je ta nejvyšší meta. Také výhra mistrovského titulu v Čechách patří mezi mé vrcholy. A k těm patří i final 4 na universitě v Minnesotě.
Už máš nějaké zkušenosti s českým basketem. Chybí ti tady něco co se týče např. tréninku?
Mám ráda tréninky, které pro nás trenéři připravují, a vždy ráda nastupuji do zápasů.
Máš nějaký vzkaz pro mladé hráče?
Mladým hráčům vzkazuji, aby vždy zůstali v tělocvičně po zápase a absolvovali hodně střelby a pak, aby využili každé příležitosti zahrát si. To je to, co tě udělá lepším, naučí tě to pak využívat šance v zápasech.
Moc děkuji za rozhovor
Co udělat s chybou? Rozpoznat ji, připustit si jí, poučit se z ní a zapomenout. (Dean Smith)
Hra High-low
Jedná se o jednoduchou izolaci pivotmana v šestce, navíc se snahou o přebrání druhým obráncem ....
Akceptuj prohru jako zkušenost, z které se poučíš, a nikdy neukazuj prstem na spoluhráče, Michal Jordan
Don Kelbick: Jak se mohu stát lepším trojkařem ?
Nabíledni je odpověď trénováním. Otázkou zůstává, jak. Střelba se točí kolem jejího rytmu a formě a tam také leží odpověď. Může to znít podivně, ale stát se lepším trojkařem, musíš trénovat nejprve hodně blíže u koše. Musíš nastřílet stovky a tisíce hodů ve vzdálenosti 3-4 metrů od koše. Smyslem je dostat pod kůži formu střelby a střílet v pohodě a s úspěchem z určité vzdálenosti. Je jedno, jaké drily k tomu použiješ, podstatné je aby Ti vnikla pod kůži správná forma.
Když cítíš, že forma střelby je vyhovující, začni postupně ustupovat od koše do větší vzdálenosti. Když se dostaneš na místo, kde rytmus nebo forma střelby se začne měnit, tak to jsou hranice rozsahu tvé střelby. Zůstaň na této vzdálenosti do doby, než budeš cítit, že střílíš stejně, jako ze vzdálenosti 3-4 , kde jsi začínal. Z této vzdálenosti nastřílej tolik střel, až se střelba stane zautomatizovanou. Až střelbu z této vzdálenosti zautomatizuješ, začni opět ustupovat až do doby, než opět se dostaneš na hranici svého rozsahu střelby. Takto se postupně dostaneš až na tříbodovou hranici.
Hráči trpívají tím, že při střelbě za hranicí 3bodového oblouk musí změnit způsob střelby, aby míč dolétl ke koši. To dělá jeho střelbu inkonzistentní nejen z 3 bodové hranice,ale odevšud. Pamatuj si, být dobrým střelcem znamená mít ten stejný způsob střelby, ať střílíš odkudkoliv.
Je jednodušší vychovávat silné děti, než opravovat zlomené dospělé, Frederick Douglas
V životě toho moc nedosáhneš,když pracuješ jenom ve dnech,kdy se cítíš dobře,Jerry West
Malé zamyšlení
Carlos Juan Navarro, hráč Barcelony, tak to je zážitek i pro labužníky. Je hráčem,který určitě stojí za důkladnější pozornost.To, že má excelentní střelbu za 3 body,mu umožňuje širokou herní škálu, protože obránci jej musí bránit dost natěsno a to je voda na Navarrův mlýn.To hlavní, co mám na mysli, však není střelba za 3 body. Tu ostatně ovládá velká řada hráčů. To co odlišuje Carlose od ostatních trojkařů, je, že on ovládá neuvěřitelným způsobem nájezd do vymezeného území a řešení jak dát koš. Jeho zakončení jsou zdánlivě z nemožných pozic, úhlů a vychýlení se ze svého středu.
Myslím, že zdání trochu klame. Jeho střelba v nájezdech není střelbou ze zoufalství, kdy to tam občas taky padne. Jeho naznačení dvojtaktu do šestky okolo vysokého hráče, který jde na obranou výpomoc, rychlý odraz do výšky z jedné nohy a ještě rychlejší střelba, tak v tom je úžasný a opakovaně úspěšný. Jedná se o tzv. floater s odrazem z jedné nohy, což je dle mého mínění ještě těžší střela než tatáž střelba z odrazu z obou nohou. To podstatné je, že on zachová veškeré prvky správné střelby. Zachová si kontrolu těžiště, střelbu v ose oči-míč- ruka-koš, naprosto úžasně kontroluje výšku oblouku střely, který je v tomto případě vyšší než obvykle a kontroluje naprosto rychlost střelby. Jinými slovy ukazuje, že i tento způsob střelby je plánovanou dovedností!!! Zvládnout tuto dovednost představuje nejprve ovládat skvěle střelecké základy. A navíc je zřetelné, že Carlos rozumí mechanismu střelby a umí s ním pracovat. To z něj dělá výjimečného hráče.
Prodívejte se na video, které učí ve srovnání s floaterem Carlose Navarra jednodušší formu jumpu před obráncem. Ale pokud jí budou Tvoji hráči zvládat, tak to znamená mít ve svém arsenálu opět o jednu útočnou zbraň navíc.
Video – Podstatné momenty
Chlapec, který trénoval správně výskok, tak do toho...