Postupný útok na osobní obranu (BOX)

autor I. Šafránek - Žďár n. S

Tento postupný útok na osobní obranu jsme nazývali BOX a je založen na vnitřní cloně na clonícího a vytváří značné množství výhodných situací, z kterých je možno úspěšně zakončit a z kterých si každý trenér může sestavit vhodnou variantu. Naznačené zakončení tohoto útoku bylo velmi vhodné pro dobře střílející hráčky z krátké vzdálenosti, zejména z prostoru vymezeného území. Když se družstvo nedostalo k jinému způsobu zakončení, tak ke střele z vymezeného území vždy. Celý útok je náročný na načasování, dobrou orientaci a čtení celé hry, protože clony na clonící ve vymezeném území jsou clony na malém prostoru a ještě pod tlakem odpískání porušení pravidel tří sekund. Proto je důkladný nácvik tohoto útoku předpokladem jeho dobrého zvládnutí a jeho údernosti. Celý nácvik je možno rozčlenit metodou od celku k částem a zase k celku na jednotlivé části (uvolnění, clonění, střelba apod.), které je vhodné nacvičovat samostatně. Já sám jsem útok zařazoval již do úvodní části tréninku jako rozcvičení. Samozřejmě bez obránců. Varianty útoku nabízí celou řadu dalších kombinací a znesnadňují jeho čtení. Opět je nutno zařazovat útok až po zvládnutí základních útočných činností, což jej velmi podmiňuje. Důležité je, aby hráči uměli hrát zády i čelem ke koši, protože v průběhu útoku mění postavení (pivotmani hrají na křídle a rozehrávce a křídla jako pivotmani). Celý útok se hraje z několika různých postavení, což výrazně snižují jeho čtení a vzhledem k jeho variabilitě se stává velmi univerzálním v používání.

Postavení 2-1-2

1. Na obrázku je základní rozestavení v útoku. Je třeba říci, že do tohoto postavení se hráči mohou dostat i tak, že střední rozehrávač vytlačí křídlo z pozice, které se uvolňuje pro přihrávku na čáru trestného hodu. Naznačený útok tedy začíná přihrávkou hráče 2 hráči 1. Po přihrávce se hráč 2 uvolňuje kolem clony hráče 3 o očekává přihrávku od hráče 4, který mezitím vyběhl k postranní čáře pro přihrávku od hráče 1. Je třeba dávat pozor, aby hráč 3 v okamžiku přihrávky se neotáčel zády k míči, ale měl by chtít přihrávku a pak teprve stavět clonu pro hráče 2. Zrovna tak hráč 2 nesmí běžet příliš brzy, aby se míč vůbec stačil přemístit na hráče 1. Hráč 1 po přihrávce hráči 4 odbíhá kolem clonícího hráče3 do dolního postavení k hráči 5. Hráč 4 může volit přihrávku na hráče 2 nebo na hráče 3, který po clonách opět chce míč. V případě této přihrávky se pak nabízí celá řada dalších kombinací zakončení.

2. Další pokračování je, že hráč 3 se uvolňuje na čáru trojky pro zpětnou přihrávku od 4, který po přihrávce cloní pro hráče 2. Hráč 1 se uvolňuje pasivním využitím clony hráče 5 k postranní čáře pro přihrávku od hráče 3. Znovu se nabízí mnoho možností pokračování celého útoku, které je možno postupně přidávat pro znesnadnění čtení útoku. Může to být i clona hráče 3 pro hráče 5. Ale s tím si jistě poradí každý trenér sám. Zde je opět důležité časování uvolnění i přihrávek. Pokud vše proběhne plynule a rychle je zde velká výhoda rychlé změny slabé a silné strany a tzn. i možnosti včasného zaujetí pozic pro ohrožení koše hráčem 5.

3. Na tomto obrázku je naznačeno jádro celého útoku, které se opakuje ve všech ostatních pokračováních z jiných postavení. Hráč 5 běží postavit clonu pro hráče 4 a hráč 3 clonu pro hráče 5, který se uvolňuje do střelecké pozice někde do prostoru mezi čárou TH a kruhem. Hráč 1 má znovu možnosti přihrávek na hráče 4 nebo pak 5, ale i na hráče 3, který se po cloně otáčí směrem k míči a vyžaduje přihrávku. Tato přihrávka je možná při přebrání hráče 5. Zde je opět potřeba připomenout, že hráč 3 po odehrání přihrávky na hráče 1, krokem vrátí do postavení k čáře TH a sleduje situaci, aby nevběhl do vymezeného území příliš brzy. Zde je velmi důležité časování, které podmiňuje úspěšné provedení. Všechny clony musí na sebe vzájemně plynule navazovat. Velmi důležité je časování přihrávky na hráče 5. Pokud ji nedostane včas v okamžiku uvolnění, dochází ihned k tvrdé obraně nejbližším hráčem. Pokud střílí hráč 5, hráči 3 a 4 mají velmi výhodnou pozici pro útočný doskok. Hráč 2 se přesunuje na střed a zajišťuje útok proti rychlému protiútoku.

Postavení 3-2 (1-2-2)

1. Na tomto obrázku je další varianta útoku, a to z postavení 3-2 nebo taky 1-2-2. Z tohoto postavení lze plynule přejít do postavení uvedeném v předcházejícím případě. Útok začíná přihrávkou na křídlo a clonou na slabostranného pivotmana v dolním postavení. Je potřeba si uvědomit, kdo bude v kterém okamžiku zakončovat akci. Po proběhnutí celé akce zakončuje střelbou v prostoru vymezeného území křídlo, je tedy třeba mít na tomto místě dobře střílející a pokud možno vysoké křídlo. Problém se vyskytuje, když družstvo má malého středního rozehrávače, který po odehrání míče cloní pro pivota. Po přihrávce na hráče 2 se uvolňuje hráč 4 pro přihrávku k postranní čáře. Zde může dojít k prosté kombinaci hoď a běž. Po přihrávce hráč 4 vrací míč hráči 2 a může uvedenou kombinaci provést on. Zde se musí dobře dokázat uvolnit pro přihrávku hráč 2, protože je na silné straně a může být bráněna zpětná přihrávka na něj. Mezitím se uvolňuje hráč 5 kolem clony do prostoru pro zakončení mezi čáru TH a kruh a chce přihrávku od hráče 2. Zde se nabízí i kombinace vnitřních hráčů (po přihrávce od 2, přihrává 5 na 4 apod.).

2. Jestliže nedojde k přihrávce na hráče 5, přihrává 2 hráči 5, který se uvolnil na čáru trojky. Hráč 5 vybíhá z vymezeného území, dostává míč zády ke koši na tělo a musí provést obrátku na patě ke koši a ohrožovat koš střelbou i únikem (postavení trojí hrozby). Mezitím hráč 3 cloní pro hráče 1, který vybíhá na křídlo a dostává přihrávku od hráče 5 a může spolupracovat s hráčem 3, který hraje zády ke koši.

3. Pokud nedojde k žádné možné kombinaci dochází na jádro útoku popsané výše. Další pohyb hráčů je tedy již stejný jako předcházejícím případě bod 3.

Varianta z postavení 2-1-2

1. Varianta z postavení 2-1-2 nabízí skvělou kombinaci, kterou jsme často využívali. Předpokládá však, že vnitřní hráči 4 a 5 jsou natolik dobře vybavení základy, že umí hrát jak čelem tak i zády ke koši. Z naznačeného postavení se hráč 4 uvolní pro přihrávku, hráči 1 a 2 se uvolňují kolem pasivní clony hráče 3 (pořadí 1,2), přičemž hráč 2 může dostat přihrávku. Tuto variantu jsme hráli, když soupeř přečetl útok, tak jak byl naznačen v základní variantě, tzn. tato přihrávka nikdy nevyšla. Hráč 1 cloní pro 5, který se uvolňuje na místo hráče 3, který se uvolnil pro přihrávku na čáru trojkového hodu. Tato část útoku vyžaduje perfektní timing, tzn. všichni hráči se musí navzájem sledovat a zároveň musí hodnotit svoji pozici.

2. V další části hráč 4 přihrává hráči 3 a uvolňuje se kolem clony, kterou staví hráč 2. Tato clona nesmí být postavena příliš brzy, protože se obránci mohou přizpůsobit. Hráč 3 přihrává hráči 1, který hledá přihrávkou hráče 4. Uvolnění a případné zakončení v této fázi je stejné jako při flexu.

3. Následuje fáze, která vždy byla překvapující, která se velmi těžko bránila. Hráči 3 a 5 staví dvojclonu pro hráče 2, který se uvolňuje na čáru trojky a po přihrávce od hráče 1 má střeleckou pozici. Je třeba opět připomenout, že určitá nevýhoda této střelecké pozice je, že takto naznačená situace je výhodnější pro praváky, protože přijímají přihrávku od těla, provádí obrátku ke koši na levé patě a tudíž rychleji zaujímají správnou střeleckou pozici. Avšak dobře připraveným hráčům tento problém nevadí.

4. Další fáze je již reakcí na obranu či vlastní rozhodnutí hráče 2, který může volit střelbu nebo vnik driblinkem a střelbu z výskoku či další spolupráci. Je však nutné zdůraznit, že zde je třeba dobře číst situaci, protože jeden z hráčů se nebude účastnit kombinace a musí zajistit střed proti rychlému protiútoku. Většinou je to jeden z hráčů 1, 3. Tato situace však většinou končí střelou hráče 2 a velmi dobře připraveným útočným doskakováním hráčů 4, 5.

Postavení 1-4

1. Další varianta tohoto útoku je z postavení 1-4. Je to vlastně dvojitý stack v horním postavení pivota s tím , že vnitřní hráči stojí blíže čáry trestného hodu. Obě křídla 2 a 3 se odcloní pasivní clonou vnitřních hráčů a vybíhají k postranním čarám. Hráč 1 může hrát na kteroukoliv stranu a ještě před přihrávkou provede krátký driblink na stranu, na kterou bude přihrávat.

2. Po přihrávce 1 na 3 staví hráč 5 clonu pro hráče 1, který se uvolňuje do dolního postavení pivota. Může obdržet přihrávku, ale většinou se jedná o nejmenšího hráče. Zároveň se hráč 5 uvolňuje na čáru trojky jako v předcházejících případech. Křídlo 2 se uvolňuje do dolního postavení ke koncové čáře.

3. Hráč 3 přihraje hráči 5 a běží postavit clonu pro hráče 1. Současně hráč 4 staví clonu pro hráče 2, který se uvolňuje zpět do postavení na křídlo. Hráč 5 při příjmu přihrávky zaujímá postavení trojí hrozby. Velmi často se stávalo, že obránci vnitřních hráčů nebránili tak vysoko a vznikala tedy možnost střelby tříbodových hodů.

4. Hráč 5 přihraje hráči 2, který může hrát s hráčem 4. Pak nastává již známá kombinace z předchozích příkladů. Hráč 5 může vrátit přihrávku zpět hráči 1 a celá kombinace se může hrát na opačnou stranu, ale je výhodnější a lépe proveditelnější (při těsné obraně) přenést míč na opačnou stranu. I vzhledem k tomu, že se změní silná strana a při odstoupení obrany může hráč lépe a hlouběji zaujmout postavení. Tzn., že někdy nedojde k následné kombinaci, ale zakončuje hráč 4. Opět nastává celá řada variant a každý trenér si určitě zvolí pro něj nejvýhodnější.

Postavení 1-3-1

1.- 2. Varianta z postavení 1-3-1 byla námi používaná nejméně. Asi ne proto, že by nebyla dostatečně účinná, ale zřejmě proto, že předcházející varianty byly pro náš útok dostatečné a dokonale pokrývaly naše útočné potřeby. Možná také proto, že naše hráčky si více oblíbily předcházející varianty. Po přihrávce hráče 2 na hráče 5 následuje stejné pokračování jako v předcházejících případech, tedy přihrávka na hráče 1 a provedení vlastního jádra kombinace.

Vnitřní varianty

A. Vnitřní varianty vyplývají z možností a variability a zdaleka nejsou všechny, které uvedený systém skýtá. Je to jen upozornění na některé důležité situace, které se ve hře vyskytují, a které jsou výsledkem čtení obrany. První varianta vychází z prostého uvolnění hráče 5, tedy získáním pozice uvnitř vymezeného území a spolupráce s hráčem 1 na křídle. Velmi často jsme používali (a to nejen v tomto útoku, ale všeobecně) námi nazývané tzv. "nabití" útočníka. Spočívá v tom, že po přihrávce od 1 se tento hráč uvolňuje ke koncové čáře, hráč 5 mu vrací míč a znovu bojuje o pozici pod košem. Je to velká výhoda pro hráče 5, který v okamžiku přihrávky od 1 může být bráněn i jeho obráncem a zpětná přihrávka nutí obránce znovu bránit hráče 1, změní se postavení a hráč 5 zaujímá výhodnější pozici pro hru 1/1. Tato kombinace dvou hráčů je velmi výhodná v jakémkoli útoku. Současně při této kombinaci musí hráč 3 clonit pro hráče 4 a je možná i přihrávka na hráče 4. Je možné použít také odběhnutí hráče 3 za clonu na slabou stranu. Toto vše z důvodu, aby nemohlo dojít k výpomoci obráncem hráče 3 a 4.

B. Tato jednoduchá kombinace předpokládá clonu na hráče 3, který se uvolňuje kolem ní a může dostat přihrávku. Současně se však po cloně uvolňuje i hráč 5 na okraj vymezeného území pro přihrávku. Toto použijeme, když hráč 5 je výrazně bráněn zepředu nebo polovičním krytím a tím je znemožněna přihrávka.

C. Tato jednoduchá varianta znamená spolupráci hráčů 4 a 5. Avšak vždy je potřeba, aby křídlo 3 se uvolňovalo směrem ke koncové čáře, opět z důvodu výpomoci obráncem hráče 3 na vnitřního hráče 4. Vytváří se tak buď střelecká pozice pro hráče 3 nebo kvalitní postavení hráče 4 pro hru 1/1.

D. První varianta na levé straně hřiště je vlastně totožná s variantou A. Zde má signalizovat pouze možnost uvolnění do střelecké pozice hráče 1. Na pravé straně hřiště je možná kombinace tří hráčů. Clona hráče 5 pro hráče 2 a následná spolupráce hráče 3 s hráčem 2 nebo 5, který se uvolňuje po cloně pro míč.

E. Další naznačená varianta je kombinace čtyř hráčů, která využívá i rychlou a nečekanou změnu silné strany. Naznačené řešení situace ukazuje, že celé jádro útoku lze hrát daleko rychleji. Hráč 1 v podstatě naznačí driblinkem vytlačení z pozice hráče 5. Po naznačených clonách následuje přihrávka na hráče 5 a jeho spolupráce buď s hráčem 4 nebo změnu silné strany přihrávkou na hráče 1 a provedení vlastního jádra kombinace.