Vyhazování za koncovou čarou 2

Zobrazený aut opět patřil k těm jednoduchým autům, které, když byly dobře provedeny, byly velmi účinné, protože opět využíval uvolnění clonícího hráče 5 i odcloněného hráče 4 k ataku koše z bezprostřední blízkosti. Většinou zakončoval hráč 5 nebo hráč 4 střelbou z krátké vzdálenosti. Hráči 2 a 3 se clonili zejména proto, aby zaměstnali své obránce a hráč 3 po cloně zajišťoval RP soupeře, zatímco hráč 2 po cloně se uvolňoval pro případnou přihrávku. Velké nároky byly kladeny opět zejména na diagnostikování situace hráčem 1 a rychlý výběr možnosti přihrávky. Dále základ úspěšného provedení byl v správném provedení clony hráčem 5, který se musel umět i správně uvolnit po cloně. Pokud dostal přihrávku, aut končil většinou košem nebo košem a faulem. Samozřejmě, že hráč 4 se musí uvolňovat tak, aby mohl ohrozit koš z druhé strany. Celá činnost předpokládá od tohoto hráče umění správně provést obrátku ke koši při příjmu přihrávky. Pokud hráč 1 nevyužije možnost přihrávky na hráče 4 a 5, nabízí se opět celá řada dalších zakončení a okamžitým atakem koše (např. obdoba viz výše). Při nácviku obou autů je třeba nezapomínat na činnost hráče 1, který často jen sleduje co ostatní hráči provádějí a teprve, když nelze zakončit, se zapojuje do hry. Ve starším dorostu a dospělé kategorii se občas stalo, že obránce hráče 5 tohoto vůbec nepustil k clonění (tzv. vyboxoval ho z pozice). I na to musí být hráči připraveni a proto, je třeba při nácviku střídat všechny možné varianty zakončení. Opět lze konstatovat, že v tomto případě jde o jednoduchý, ale účinný aut, který se dá široce využívat.

autor Ivan Šafránek - Žďár nad Sázavou