Signály při rozskoku

Rozskok, je jedna z mnoha situací, kterou můžeme provádět i pomocí signálů. Jsou rozskoky, kdy nelze situaci odhadnout dopředu a naopak jsou rozskoky, kdy lze předpokládat, že družstvo získá míč a zde se nabízí jednoduchá a rychlá řešení.

Rozskok zakončuje rozeskakující se hráč. Tento signál je jedním z nejefektivnějších, protože pokud se míč dostane za záda soupeře, tento reaguje téměř vždy stejně a to otočením se za míčem, aby sledoval „jak to dopadne“. Hráči jsou v postavení dle obrázku na kruhu. Rozeskakující hráč odbije míč na hráče 1 u postranní čáry. Současně vybíhá hráč 2 nejblíže soupeřovu koši na úroveň prodloužené čáry TH k postranní čáře, dostává míč od hráče 1. Jakmile odbije rozeskakující hráč 5 míč, ihned běží středem ke koši, očekává přihrávku od hráče 2 a zakončuje útok. Při tomto signálu je dobré dávat pozor na to, aby nebylo zřejmé, kam bude směřovat odbití míče. V tomto postavení hráč 1 dostane míč na levou nebo pravou ruku. Celé postavení musíme upravovat podle postavení soupeře, ale v podstatě se jedná o velmi úspěšný signál, protože většinou soupeř obsazuje obě strany hráče 2 nejblíže k jeho koši. K postranní čáře musí také vybíhat i hráč 4, který svým pohybem váže pozornost obránce nebo může hrát jako trailer v případě, že rozeskakující hráč je pokryt. Při nácviku si musíme všímat i možných variant při jiném postavení obránců. Jedna z těchto variant je odbití na hráče nejblíže k soupeřovu koši (obr. 2). Situaci pak můžeme řešit dle obrázku, hráč 2 může přihrát buď hráči 1 a ten následně hráči 5 nebo hráč 2 může přihrát přímo hráči 5. Vše vyplývá ze čtení situace na hřišti. Je třeba zdůraznit variabilnost, hráči nesmějí rozskok provádět slepě podle schématu. Tak vzniká nejvíce chyb.

Další možností je zakončovat hráčem, který stojí na obranné polovině, tedy nejblíže k vlastnímu koši. K tomuto případu dochází při postavení obránců jako na obrázku. V podstatě můžeme celý rozskok otočit v případě, že obránce bude stát mezi hráči 1 a 4. Potom odbití míče směřuje na hráče 3, hráč 2 se uvolňuje k postranní čáře na opačnou stranu, než je naznačeno na obrázku a zakončuje hráč 4. Samozřejmostí musí být, aby přihrávající hráči pokračovali dále ve hře a nikoli, aby pro ně signál skončil úspěšnou odehranou přihrávkou. Zejména hráč, v diagramech označený jako ten, který dává poslední přihrávku, se musí dále nabídnout pro možnou zpětnou přihrávku. V naznačených diagramech je opomenuta častá varianta obrany a to, že jeden obránce zůstává na oblouku trojkové čáry a "zajišťuje" obranu. Jedná se o další možnou variantu, kterou je potřeba vyzkoušet s hráči na hřišti. V tomto případě vznikne na hřišti situace 2/1 s hráči 2 a 3.

Pokud zkoušíme nacvičit signály při rozskoku, nejdříve musíme nacvičit vlastní signál a potom prostudovat další možné varianty, vyzkoušet různá postavení obránců. Důležité je si uvědomit, jaké máme možnosti pro případ, že chceme rychle zakončit vyhraný rozskok. Pokud projdeme možnosti, které se nabízejí, dojdeme k poznání, že existuje vždy varianta, jak zakončit vyhraný rozskok efektivně a rychle. U všech standardních situací je však moment překvapení na prvním místě. Nelze hrát jeden signál neustále dokola, ale je třeba vědět, kdy který můžeme zahrát. Pokud budeme hráče učit nějaký signál, je třeba, aby znali všechny možné varianty a je třeba, aby jednoduchým způsobem se dorozumívali, jaký signál se bude hrát, na koho půjde první přihrávka ap., protože použití toho kterého signálu hráči zjistí až z postavení na kruhu. Všechny signály vyžadují určitou úroveň znalostí a umění individuálních činností. Když pominu práci hráčů, tedy boj o postavení na kruhu, odbíjení míče rozeskakujícího hráče (způsob postavení často prozradí úmysl; do jakého prostoru odbíjet míč) apod., musí být naprostou samozřejmostí umění řešit situace 1/1, 2/1 a kvalitní přihrávky.

autor I.Šafránek www.basketfanclub.cz