Driblér č.2/11

Dobrý,lepší,nejlepší – nikdy to tak nenech,dokud dobrý není lepší a lepší není nejlepší (Tim Duncan)

Dribble Drive Offense Motion coach „O“, Vance Walberg

Výňatek z knihy

Tato kniha je dle mého názoru jedna z nejlepších komplexních knížek o způsobu útočení, kterému se říká „Dribble Drive Offense Motion“. Tento způsob útočení skýtá nezpočet možností,hraje se většinou z postavení 4-1, ale i 5-0. Nejedná se o akci nebo akce,ale principy útočení. Někteří trenéři mají jako základ této hry založen na způsobu trénování, kterému se říka „ read and react“, tedy čti a reaguj. Takové trénování a hraní dává hráčům velké individuální schopnosti a zvyšuje jejich basketbalové IQ. Ti, kteří takto trénují od mala, mají velkou šanci stát se výbornými hráči či hráčkami.

V textu je používáná zkratka DDM pro Dribble Drive Offense Motion.

DDM je založen podle Vance Walberga, autora tohoto způsobu útočení, na několika důležitých principech. Cílem útoku je vždy dostat se do blízkosti koše. To je možné pouze v případě, že hráči jsou schopni tzv. spacingu (tj. využívání prostoru) a vytváření mezer v obraně, kterými jsou schopni hráči s míčem dostat se ke koši.

Tzv velká trojka se skládá z :

- mentality útočit na koš

- schopnosti nacházet mezery v obraně

- dodržování pravidel spacingu

To, co je v moderním basketbale podle mého názoru to nejdůležitější, je tzv „ close out“(stav, kdy je obránce těsně u hráče s míčem, resp. moment, kdy obránce vyráží a dobíhá k němu). Tak, jak se basketbal vyvíjí a s tím, jak se obrany zlepšují, tak na mezinárodní scéně vídáme stále častěji, že k vytvoření střelecké pozice je nutné nejprve vytvořit tuto „ close-out“ pozici. Tedy stav, kdy obránce vybíhá oproti hráči s míčem a hráč s míčem má reálnou šanci obránce obejít driblingem anebo vystřelit na koš.

Kdykoliv tato „close out“ situace nastane, tak útok by měl využít převahy tohoto momentu střelbou nebo driblingem okolo obránce do koše, využít tedy stavu, kdy se obránce snaží doběhnout k útočníkovi ve snaze zabránit mu ve střelbě. Jakmile útočník tohoto obránce obejde a dostane do středu obrany, tak nutně musí docházet k výpomoci a tedy k převaze útoku nad obranou.

Cílem útočení DDM je vytvářet tyto „ close out“ situace několikrát po dobu každého jednoho držení míče a využití jedné z těchto situací k nájezdu do koše.

Aby hráči uměli využívat výhody „ close out“ situací, tak musí být schopni se na hřišti bleskově rozhodovat, tzn. musí být schopni číst hru, jak se vyvíjí. Když se kouč snaží navigovat hráče z lavičky(tj.rozhodovat, co měl hráč v daný moment udělat),tak dovednosti hráčů se nerozvíjejí potřebným způsobem . Jinými slovy, pokud je kouč typem, který chce kontrolovat plně útok z lavičky, tak asi musí změnit buď přístup, nebo zvolit jiný druh útočení.

Je tedy zjevné, že trenér k DDM potřebuje nadprůměrné hráče, co se týká ovládání míče, hráči musí umět pod tlakem obránce zahájit dribling a úspěšně jej obejít. A nejedná se pouze o středního rozehrávače- musí to ovládat každý hráč. Zároveň by hráči měli být střelci, aby byli schopni využít převahy, kdy spoluhráč dokázal proniknout do obrany a situace vyžaduje výpomoc dalších obránců.

To ale neznamená, že tato hra je určena pouze pro týmy, které oplývají těmito dovednostmi. Pokud nejsou hráči Tvého týmu dobrými dribléry nebo střelci, je to možná proto, že oni to ke své hře nepotřebují. Tzn., jestli se útok tvého týmu skládá ze samých clon a běhání hráčů z bodu A do bodu B do bodu C, tak to je to co především trénuji a měli by umět.

Pro mne je situace následující: My rozvíjíme naše hráče pro útok DDM, protože si myslíme, že na tom jen vyděláme. A to ne tím, že vyhrajeme tolik zápasů v první sezoně, kolik bychom vyhrát měli, ale tím, že připravujeme tým na úspěchy v dlouhodobějším měřítku.

Asi by jste byli příjemně překvapeni, jak rychle se hráči zdokonalí v najíždění pod koš a v zakončování, když jsou vystaveni situaci toto trénovat každý trénink a ještě jsou v tom podporováni. A oni nejenom rozvíjejí tuto dovednost, oni ji i mají rádi. Mít denně míč v ruce a mít povoleno rozhodovat se vede postupně k jinému přístupu hráčů ke hře. Je to pro ně zábava a zábava je přeci tím největším motivátorem !!!

A není to práce pouze na jejich základních dovednostech, oni také pracují na jejich basketbalovém IQ. Basketbalové IQ je to, co jim umožňuje dělat správná rozhodnutí na hřišti.

Z mého pohledu jsou 2 způsoby rozvoje hráče pro DDM : při tréninku a mimo trénink. Na tréninku je rozvoj trénování DDM opravdu velmi dobrý, mimo trénink samotný je excelentní! Rozvoj základů DDM na tréninku může být velmi užitečný bez ohledu na to, jaký útok tým trénuje a hraje, ale já zastávám názor,že mnoho trénování systémů bere čas na trénování základů a dovedností. Když však trénuješ způsob hry, který učí základy a čtení hry, tak o to bude rozvoj hráčů kvalitnější. DDM je právě takovým útokem. Hry jako je flex a mnoho dalších takovými naopak nejsou.

Velikou silou DDM je, že je schopna hráčům dopředu ukázat, které dovednosti vyžaduje a na kterých mohou sami pracovat mimo tréninky. Když jsem dříve hrával útočné systémy požívající hodně clony,tak hráčům nebylo zřejmé,na čem by mohli sami pracovat. Řekněme flex- kdo bude přes léto cvičit clony?

Práce s DDM mně potvrdila, jaký rozvoj pro hráče přináší. Hráči, kteří před rokem byli střelci, tak rozvinuli svoje dovednosti v nájezdech, hráči, kteří najížděli, strávili dost času trénováním trojek a hráči, kteří hrávali na pozici posta rozvinuli svoje schopnosti hrát na perimetru.

A co když nemáš skvělého hráče pro nájezdy, nebo střelce? Je dobré nechat ladem všechny výhody DDM a hrát svoji dosavadní hru? A co ti mladí a talentovaní, z kterých by mohli být skvělí hráči, ale utopí se v množství clon a nabíhání dle pokynů, což naprosto potlačí rozvoj jejich osobností?

Já bych se na takový tým podíval následovně: jsou v něm tací, kteří v průběhu sezony jsou schopni se rozvinout v hráče ovládající nájezdy? Jestli ano, neměl bych žádný důvod, aby v průběhu sezony nemohli začít DDM hrát. Rozvoj těchto hráčů jde velmi rychle při tomto způsobu útočení.

Když bych si nebyl jistý výběrem hráčů, tak bych začal s rozvojem drilů, především nájezdy a zakončení každý trénink, ale DDM bych netrénoval a nehrál. Věřím, že schopnost nájezdů se hodí tak jako tak do každé ofenzívy a takto strávený čas stejně týmu pomůže.

Na konci sezony bych hráčům vysvětlil, že DDM budou hrát příští sezonu a ukázal jim dovednosti, resp. drily, které budou k tomu potřebovat s tím, že přes léto na nich mohou pracovat.

Pevně věřím, že vědět, jak hrát útočný systém je jenom 30-40% odpovědnosti za úspěch v útoku. Pravý úspěch přichází pouze, když se trénuje útok na takové denní bázi, která rozvíjí basketbalové IQ hráče a jeho dovednosti každý den. Musíš chtít, aby Tvoji hráči byli lepší v březnu, než v listopadu a lepší příští rok než letos.

Myslím, že DDM je pro to tím nejlepším prostředkem a kniha „Dribble Drive Offense Motion manual“ dává kompletní nabídku drilů pro natrénování tohoto způsobu útočení.

DeYoung Dennis: Vítězové jsou poražení,kteří vstali a zkusili to znova

Komplexní dril

Dril má za cíl trénovat více činností najednou. Je to nájezd, blok obránce, střelba, obranný doskok, rychlý přechod s přihrávkou na druhou polovinu hřiště,chycení špatné přihrávky, zakončení,doskok a driblink.

Komplexní dril

Rozhovor s: Václav Hrubý

Reprezentoval republiku ve 133 zápasech

Hrál za : Sparta,USK, Nymburk,Pardubice,Vyšehrad

Hráč, kterého nebylo lehké bránit, sebemenší chybka v postavení obránce znamenala bud koš, nebo faul, jeho využívání faktoru PRP (viz minulý newsletter ) bylo vzorové.

Václave, prozradíte už teď to tajemství, jak dosáhnout basketbalové dlouhověkosti (do cca 4O let) na špičkové úrovni?

Důležitá je jistě výživa a regenerace, ale pro mne byla asi nejdůležitější psychická pohoda a radost z toho co dělám. Měl jsem také štěstí, že se mi vyhýbala závaznější zranění, ale ještě jednou opakuji, že pro mne tkví tajemství nejen basketbalové dlouhověkosti především v dobré psychické pohodě.

Byl jste pověstný schopností získávat hodně faulů protihráčů a to i hluboko v poli, nejen při zakončování. Pamatuji se, že to vyvolávalo i dost emocí protihráčů. Měl jste na to nějaký grif a jak jste vnímal ty reakce?

Já jsem hrál stále stejným stylem již od svého mládí. Nikdy jsem se nebál ránu rozdat, ale ani přijmout. Chápu, že můj „agresivnější“ styl se některým protihráčům nelíbil, ale já jsem se snažil naplno věnovat hře, takže reakce protihráčů jsem většinou nevnímal abych se zbytečně nerozptyloval. Je pravda, že někdy nešlo tyto reakce úplně ignorovat.

Basketbal se neustále vyvíjí, klade na špičkové úrovni stále větší nároky jak na dovednosti, tak na celkovou fyzickou připravenost. Kdyby jste začínal s basketem v této době, šel by jste do toho znova naplno, nebo radši rovnou právničinu ?

Šel bych do toho zase znova a naplno, jsem zvyklý dělat všechny věci, nejen basket, na 100%.

Měl jste v kariéře nějakého spoluhráče, s kterým se Vám hrálo opravdu dobře a jestli ano, tak proč?

Měl jsem spoustu dobrých spoluhráčů a nerad bych někoho jmenoval zvlášť.Nejlepší vzpomínky mám samozřejmě na dobu působení v USK, kdy jsme získali dva tituly v zápasech s Opavou. To byl opravdu jeden Tým, který tvořili hráči, trenéři i vedení klubu. Při této příležitosti bych poděkoval JUDr. Eremiášovi a jeho společníkovi V. Petrovi za to, že nám vytvořili fantastické zázemí.

Máte velké množství basketbalových zkušeností, vzkázal by jste něco dnešním hráčům popř. trenérům?

Všem, kdo chtějí dělat basket, snad mohu vzkázat jen to, aby dělali basket vždy na 100%, protože v opačném případě to je ztráta času. Mladým hráčům mohu jen doporučit, aby se současně s basketem věnovali také vzdělání, neboť to je v životě důležitější, než být pár let basketbalovou hvězdou.

Děkuji za odpovědi

Hunter Catfish –vyhrávat není všechno, chtít vyhrávat ano

Hra: hand´s off

Tato hra se může hodit např. těm, kteří hrají 4-1 motion v jakékoliv podobě a hra se v daný moment nedaří, nebo např. zbývá málo času na obvyklé zakončení.

Hand´s off

John Wooden – Tvé schopnosti Tě můžou dostat na vrchol,ale jen charakter Tě tam udrží

Místo nad obroučkou, John Dorsey

Jsem člověk založený vertikálně a jako takový mám svoje vysněné místo, které si přeji okupovat pokaždé, když si zavážu tkaničky u bot a vkročím na palubovku. Tomu místu se říká „nad obroučkou“. Jistě, být schopen tvrdě najet do koše nebo najít štěrbinku pro perfektní přihrávku by bylo skvělé, ale všichni víme, že ta pravá sláva (burácení davu, záblesky fotoaparátů, zpomalená videa) se nachází tam nahoře, kde je králem výskok.

Současným vládnoucím monarchou ve vzduchu je LeBron James. Jeho změřený výskok někde nad 102 cm (průměr v NBA je okolo 51 cm ) je schopen král James se svými více jak dvěma metry a 112 kg váhy dosahovat se samozřejmou lehkostí. A jak toho dosahuje? A ještě důležitější otázka, co můžu udělat já (a ty), abych byl více jako on?

Výskok je kompletním koncertem mnoha motorických schopností říká Craig Friedman, ředitel týmu inovací výkonností v „Athletes Performance“,tedy ve společnosti, která se specializuje na zlepšování atletické výkonnosti. Síla je zjevně velký aspekt, ale to, co lidé ne pokaždé vidí je, že musíš mít také pohyblivost a stabilitu, aby ses mohl do silových pozic dostat. U LeBrona jde nepochybně o souhru mezi pohyblivostí, stabilitou a pružností.

V základním pojmosloví, výskok je čistě výsledkem řízení síly do země, síly, která je vytvořena elastickou energií uloženou ve zkrácených svalech. V momentě, kdy jde LeBron do podřepu, tak všechny jeho svaly jsou napnuty jako gumový pás shromažďující energii. To, jak vysoko vyskočí, záleží na množství energie, kterou je schopen dát do země a jak efektivně to dokáže.

Aby byl člověk schopen dát energii do země, musí mít stabilní základ, říká Friedman, obvykle tím myslíme sílu nohou, ale ta musí být generována z horní části těla, z trupu. Pokud tam je člověk nestabilní, ústí to v únik energie z jeho těla.A to je ta energie, která není transformována do země.

Takže když chce člověk zlepšit výskok pouze tím, že opakuje serie různých cviků na nohy, protože se domnívá, že právě toto stačí ke zvýšení výskoku, tak tomu chybí podstatné aspekty k jeho zlepšování

To,co doporučuje Friedmann je komplexní přístup k tréningu, který se soustředí na 4 oblasti :

- dynamická flexibilita

- tzv. plyometrics, tj. speciální cviky na zvyšování výskoku (i rychlosti)

- nabývání síly

- regenerace.

Tento program člověka asi nedovede k výšinám LeBrona,ale určitě člověka přiblíží k místu, kterému říkám „ nad obroučkou“

A když jsme nad tou obroučkou,připomeňme si,jak si nad ní počínal legendární Michal Jordan

Malé zamyšlení o rychlosti

Tím naprosto podstatným zjištěním je, že basketbalová rychlost je dovednost. To znamená, že je možné jí úspěšně trénovat. V angličtině dokonce rozlišuji co se týče pojmu rychlost 2 významy, „be fast“ a „be quick“. Ten, který je fast, tak toho známe jako talent od přírody, který prostě rychle běhá. Ale pokud není trénován i tento člověk speciálními basketbalovými drily pro rychlost, tak nedokáže být rychlým ani v obraně ani v útoku v samotném basketbalu. Takže pokud chcete mít hráče nebo hráčky quick ,je nutné používat pro to ta správná cvičení. Co určitě nestačí, je zaběhat si čas od času lajny.

Pro podpoření práce nohou: kdo si napíše na kontakt@e-basket.cz ,tomu pošlu na mail 10 cvičení práce nohou

Tu pozdní výpomoc takhle nezachráníš !!!!

skvělý driblink Vám přeje Martin Chmel