Základní koncepce v útoku proti zóně

přidáno: 23. 3. 2011 13:33, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 23. 3. 2011 14:02 ]








































































































John Kimble
(přeložil Mgr. Jiří Pršala – Ostrava)

 Basketbaloví trenéři vyznávají širokou škálu různých obranných filozofií. Jsou to přísné osobní obrany, jejich různé obměny, presinkové obrany osobní, zónové obrany po celém hřišti, na 3/4 hřiště, 1/2 hřiště, dále obrany kombinované apod. Zónové obrany se brání v různých rozestaveních (1-2-2, 1-3-1), dále (2-1-2, 2-3), ale i některé další.

Všechny zónové obrany mají své silné i slabé stránky, které musí každý trenér znát, aby se s nimi uměl inteligentně a hlavně úspěšně vypořádat. Protože je nemožné zabývat se postupně útokem proti jednotlivým zónovým obranám, udělají trenéři nejlépe, když si zapamatují a následně aplikují ve svém nácviku útoku proti zóně, následující stavební prvky proti této obraně. Útočné kombinace, které jsou dále uvedeny, byly vypracovány na základě poznatků, které autor získal během svého dlouholetého působení (21 let) u různých družstev na středních školách a univerzitách v USA.

1. K tomu, abyste překonali zónu (než se stačí zformovat), použijte primární a sekundární protiútok při rychlém protiútoku z obranné poloviny, za účelem vytvoření početní převahy a vhodného postavení hráčů pro další útočnou činnost.

2. Využijte různých zahájení útoku anebo postavení hráčů, aby nebylo možno předvídat zahájení našeho útoku proti zónové obraně, abyste tak využili své silné stránky v útoku a naopak slabých stránek soupeřovy zónové obrany, to znamená využít předností svých útočníků a nedostatků obránců.

3. Každý typ zónové obrany má své specifické stránky, které je třeba odhalit a rozpoznat. Vyhledávejte proto tato slabá místa v obraně a snažte se je využít.

4. Snažte se narušit tvar zóny, využívejte clon, vytvářejte početní převahu útočníků na určitých místech v zóně.

5. Udržujte správnou vzdálenost mezi jednotlivými hráči na hřišti (tzv. spacing), to je 15 – 18 stop, což je zhruba 4,5 – 5,5 metrů.

6. Využívejte clon. Clonící hráč se pak buď uvolní směrem ke koši nebo vyběhne na obvod obrany (tzv. perimeter), to znamená za čáru pro střelbu za 3 body – viz diagram 1, kdy útočník cloní na prodloužené čáře trestného hodu.

7. Ujistěte se, zda každý útočník respektuje a realizuje stanovené úkoly pro útočné doskakování. Zhodnoťte, kde se nachází slabé místo pro doskakování obránců a snažte se zde vytvořit početní převahu útočníků pro doskok. Je to pochopitelně poměrně obtížné, protože nikdy nemůžeme přesně vědět, kam se míč po neúspěšné střelbě odrazí..

8. Abyste zabránili soupeři zahájit rychlý protiútok, ujistěte se, zda každý hráč zná své úkoly a povinnosti při přechodu do obrany a zda je také plní. Určete přesně, kdo se vrátí a kam až se jednotliví hráči vracejí. V tomto případě jsou pojmenováni 3 útočně doskakující hráči jako „fullback“, tzn. naplno doskakující hráči (zpravidla hráči na pozicích číslo 3, 4 a 5), dále pak „halfback“, tj. napůl doskakující a napůl zajišťující hráč (2) a „tailback“, zpravidla (1) rozehrávač, který plně zajišťuje návrat do obrany. Po všech pokusech o střelbu se tento hráč vrací okamžitě do středového kruhu, někdy dokonce až na vlastní polovinu hřiště.

9. Velmi účinnou zbraní proti většině zónových obran je uvolňování hráče bez míče přes střed obrany. Toto uvolnění je označováno jako „rozkroj a přemísti se“, kdy hráč bez míče na slabé straně vběhne do zóny, tím ji jakoby rozkrojí a prudce se trhne do volného místa na periferii, kam dostává přihrávku ze silné strany a může vystřelit.

10. Používání driblinku je efektivní, jestliže chceme dostat míč více dopředu, zlepšit úhel pro přihrávku nebo abychom se dostali ze zdvojení. Hráč v postavení postmana si musí uvědomit své postavení vzhledem ke koši a teprve potom zahájit driblink zády ke koši.

11. Zónové obrany můžeme také účinně napadnout tím, že dostaneme míč ke koncové čáře na jedné straně obrany a to buď přihrávkou nebo driblinkem. Tím celou obranu „zploštíme“ a pak přeneseme míč na slabou stranu hřiště. Překonáme tak reakci zóny. Říkáme tomu zmáčknutí zóny driblinkem (tzv. „jam dribble“), přihrávku ke koncové čáře nazýváme (tzv. down pass).

12. Driblink používáme dále k proniknutí do mezery mezi dvěma obránci. Donutíme je, aby převzali driblujícího hráče a tím vznikne početní převaha, kdy tři zbývající obránci brání čtyři útočníky. Takovému driblinku říkáme driblink do mezery (tzv. gap dribble“), diagram 2. Driblující útočník si však musí dát pozor, aby o míč nepřišel. Jedná se o přistoupení k obráncům (nalákání) a pak včasnou přihrávku na volného spoluhráče.

13. V předchozích případech šlo o tzv. „push driblink“ – tedy směrem ke koši. Používá se však také driblink směrem od koše. Tento driblink je účinný proti zónovým obranám, které jsou zranitelné u koncové čáry (3-2, 1-3-1), kde se v rozích hřiště vytváří nebráněná místa – tzv. „short corners“ a „deep corners“, viz diagram 4. Driblink směrem od koncové čáry a naběhnutí nového útočníka na uvolněné místo je znázorněn v diagramu 3. Je to možnost, jak zaútočit na zónu zezadu.

14. Použití driblinku pro tzv. „zmražení“ obránce. Tento driblink se uplatňuje na periferii obrany, abychom upoutali na sebe jednoho až dva obránce v zóně. V diagramu 5 driblující hráč směřuje přímo k obránci 1, současně poutá pozornost obránce 2. Obránce 1 musí zůstat stát, aby zastavil útočníka s míčem (ten útočí na jeho pravé rameno), současně vypomáhá obránce 2 a tím opět vzniká přesilová situace – početní převaha zbývajících útočníků nad obránci.

15. Hráči, kteří se pohybují v oblasti centra v horním postavení – prodloužená čára trestného hodu – se snaží naběhnout do mezery uvnitř zóny a dostat přihrávku do tohoto místa, někdy nazývaného srdce „zóny“.

16. Zaútočte na zónu zezadu. Obránci nemohou krát útočníka, kterého nevidí. Zapamatujte si, že všechny zóny se orientují hlavně na míč, pozornost věnují právě míči, méně útočníkům. Jestliže se útočník bez míče skryje za zónu, může se stát, že si ho obránci nevšimnou a nebude bráněn. Uvolnění tohoto hráče pak může být pro obranu zvláště nebezpečné, poněvadž probíhá za očima obránců.

17. Vždy, když je míč přihrán do tzv. „pasti“ (trap) – to je místo, kam chtějí obránci dostat hráče s míčem, aby jej mohli zdvojit, je třeba, aby se útok snažil prodloužit přihrávku na útočníka 2, který vbíhá do středu obrany – „srdce zóny“ – a stává se tak hráčem, který prodlouží přihrávku ve stejném směru na útočníka 3 do volného místa v obraně – viz také diagram 6.

18. Při přihrávce míče hráči uvnitř obrany by měl přihrávající hráč přihrát míč úderem o zem, poněvadž bránící hráči mají zvednuté ruce a při přímé přihrávce hrozí nebezpečí, že míč tečují nebo vypíchnou. Jestliže je střední útočník bráněn zepředu, útočník by měl přihrát míč lobem dále od obránce a na předem dohodnuté místo. Je vhodné využít rohu hřiště u koncové čáry na silné straně, kam se všichni útočníci orientují.

19. Střední útočník v horním postavení – tzv. postman, by se měl snažit udržovat správné postavení vůči obráncům a správný postoj těla – tzv. „duck position“ (kačerův posed). Znamená to, že by měl udržovat nízké těžiště, široké postavení a chtít dostat míč. Jestliže obránce brání tohoto hráče zepředu, měl by se uvolnit směrem ke koši pro přihrávku lobem do volného místa. Jestliže obránce brání těsně za hráčem, snaží se útočník přesunout ještě blíž ke koši, vytváří si tak větší prostor pro přihrávku.

20. Každý hráč hrající v blízkosti koše by měl vědět, jak správně zaujmout „kačerův posed“. Když dostane míč od hráče z obvodu obrany, měl by provést únik ke koši nebo vystřelit na koš. Otočení kolem obránce a otočení ke koši by se mělo stát nedílnou součástí útočníků vždy, když jsou bráněni zepředu.

21. Když střední útočník dostane míč, měl by ho pevně držet pod svou bradou, podívat se přes své horní rameno, aby viděl kde stojí obránce, provést tzv. „drop – step“ a hrát směrem na koš. Používají se k tomu 3 základní útočné činnosti. 1. – fintování s míčem na jednu stranu a únik na stranu druhou 2. – obrátka čelem ke koši, následný únik pod obráncem 3. – obtočení se kolem obránce - tyto činnosti je třeba denně procvičovat a to v různých obměnách, protože by měly být účinné proti každému typu obrany.

22. Útočníci na obvodu obrany (periferii) by neměli váhat při provedení přihrávky přehozením přes zónu – viz diagram 7. Hráč dribluje směrem ke koncové čáře, celá zóna se natočí tímto směrem a pak provede přihrávku přehozením na slabou stranu, kam se uvolní kolem clony spoluhráč ze středu hřiště a může zakončit střelbou na koš.

23. Útočníci, kteří očekávají přihrávku na periferii (obvodu obrany) by měli mít ve střehu své nohy a ruce. Jejich vnitřní noha (ta, která je blíže k míči) je pevně na zemi, prsty nohou směřují ke koši, ruce jsou nahoře a jsou připraveny chytit míč a rychle vystřelit. Hráčům je třeba zdůrazňovat, aby představovali pro přihrávajícího jakýsi terč – cíl, a aby si pamatovali, že dobrý střelec trojek vždy ví, v jakém je postavení vzhledem k oblouku pro střelbu za tři body. Chceme, aby byl za tímto obloukem dříve než chytí míč, provedl krok k oblouku („step – up“) a pak buď vystřelil na koš nebo provedl únik kolem obránce. Útočníci mají výhodu protipohybu proti obráncům, kteří nestačí tak rychle zareagovat, jako kdyby stáli na místě.

24. Všichni útočníci si musí uvědomit, jakou cenu má míč v jejich rukou. Znamená to, že by neměli střílet z nepřipravených pozic. Obránci jsou převážně orientováni na míč a jeho pohyb. Chytří útočníci umí využít této reakce obránců tak, že používají různých fint a klamavých pohybů. Hráči na obvodu obrany si musí uvědomit význam driblinku – nikdy jej zbytečně nepřehánět, snažit se zaujmout postavení tzv. „trojité hrozby“, to znamená, že mohou vystřelit, provést únik, nebo přihrát míč svým spoluhráčům. Hráči by se neměli rychle zbavovat míče, ale počkat si na reakci obránců. Říká se, že je lepší být pomalejší než příliš rychlý a počkat si na uvolnění svých spoluhráčů.

25. Je třeba hráčům zdůrazňovat, aby byli při útoku trpěliví při rozehrávání míče, aby donutili obranu k tomu, aby reagovala, pracovala a pohybovala se. Klaďte jim na srdce, že platí zásada : dokud mají míč v držení útočníci, obránci skórovat nemohou.

26. Vždy, když je míč přihrán střednímu útočníkovi, v tomto případě ce středním postavení – viz diagram 8, musí hráči na obvodu obrany upravit své postavení tak, aby mohli dostat míč a vystřelit na koš. Týká se to především hráčů na slabé straně. Obránci v zóně totiž okamžitě reagují na přihrávku dovnitř obrany. Pomaleji však budou reagovat na přihrávku na hráče, který se uvolnil za obráncem na obvodu obrany. Vůbec nejúčinnější je, když útočník využije situace, kdy se jeho nejbližší obránce dívá na míč a on se uvolní za jeho zády pro přihrávku do místa, odkud může výhodně vystřelit.

Závěrem nutno dodat, že koncepce útoku proti zónové obraně musí být přizpůsobena požadavkům filozofie a osobnosti trenéra. Trenér musí svým hráčům tuto filozofii vštípit a hráči jí musí stoprocentně důvěřovat. Zároveň ale i trenér musí důvěřovat hráčům a umět využít všech jejich schopností a předností, což je i úkolem každé přípravy na utkání

Comments