Kontinuální útok na osobní obranu

přidáno: 2. 4. 2011 11:26, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 2. 4. 2011 12:10 ]
(Šafránek Ivan - Žďár n. S.)

Kontinuální útoky jsem používal poměrně často, protože jsme se tím bránili předčasné specializaci a všechny hráčky musely zvládnout, všechny pozice. Výhodu to mělo také v tom, že ve starších kategoriích hráčky, které hrály v postavení středních hráčů a byly bráněny vysokými hráčkami soupeře, tyto často donutily, aby nebránily jen v území TH a částečně se tím eliminovala výšková převaha soupeře (proto tedy ta kombinace s flexem). Tím, že je útok neustále v pohybu, se dá lépe uplatnit individuální zakončení, protože lze obtížně vypomáhat bez toho, aby vznikala jiná střelecká pozice. Tyto útoky však vyžadují dokonalou individuální přípravu všech zúčastněných, velkou míru kreativity a dokonalé časování. Je také potřeba uplatňovat i střelbu ze střeleckých pozic (při vypomáhání) a snažit se o útočné doskakování, které je často úspěšné při tomto pohyblivém útoku. Metodicky je třeba nacvičovat nejprve bez obránců  s různými možnými zakončeními (např. při rozcvičení), později s obránci, kteří pouze stínují obranu, až po plnou obranu i s přechodem do protiútoku. Je velmi vhodné postupovat od celku k částem a zpět k celku tj. "vypíchnout" jednotlivé kombinace dvou, tří hráčů do samostatných nácviků, aby si hráči zvykli zakončovat ze všech situací, vždy, když je možnost. Varianta s využitím flexu má výhodu, že se soupeře hůře "čte". Vzniká množství různých zakončení, která nejsou na obrázcích zachycena, ale každý trenér jistě najde vhodný způsob pro své družstvo. Obecně kontinuální útoky jsme hráli velmi často zejména kvůli neustálému pohybu a také protože nabízí množství nejrůznějších zakončení. Jsou náročné na časování, kvůli kterému velmi často útočníci "šidí" správné provedení clon. Každý hráč by v každém okamžiku měl ohrožovat koš, uvolňovat se tak jako by měl zakončovat právě on. Útok je také vhodný pro ty družstva, která nemají příliš vyhraněnou specializaci. Hráči 4 a 5 se sice pohybují ve vymezeném území, avšak hráči 1, 2, 3 hrají na všech uvedených pozicích. Útok klade velké nároky na správné provádění clon a uvolnění po cloně odcloněného i clonícího hráče, dále na správné časování přihrávek, uvolnění i postavení clon. Toto je potřeba při nácviku neustále hlídat. Náročný je i na vnímání jednotlivých hráčů možných situací a velkou měrou se uplatňuje i kreativita.













































1. Základní rozestavení je na obrázku, rozehrávač se dvěmi křídly a středními hráči v dolních a horním postavení. Útok začíná hráč 1, který driblinkem vytlačí křídlo 2 z postavení. Hráč 2 cloní pro hráče 5, který se uvolňuje kolem clony s cílem zakončit po přihrávce od 1. Ovšem vzhledem k tomu, že obránce je odstoupen, je možné realizovat přihrávku jen při špatné obraně nebo při důrazném uvolnění hráče 5. Současně s uvolněním 5, zaujímá postavení po 1 hráč 3. Mezitím se hráč 2 uvolňuje kolem clony 4 do střelecké pozice na čáru trojkového hodu. Celá situace je velmi náročná na timing a také je důležité, aby všichni hráči věděli, co a jak mají hrát, kde je možné situace zakončit a jaké možnosti vznikají. První slabší místo je při uvolnění pro střelbu na trojku, protože hráč 2 musí dostávat přihrávku od těla a provádět obrátku na levé noze. Tzn., že nakreslená situace je vhodná pro praváky a obráceně pro leváky. Dá se samozřejmě hrát na obě strany, ale zakončení střelbou je velmi náročné na koordinaci pohybů a pomalejší tj. při agresivnější obraně se nedá dobře vystřelit. Je důležitá také práce hráče 4, jak cloní a také jak hráč 2 využívá clonu. Výhodou je, že soupeř musí, při dobré cloně, vypomáhat s obranou na hráče 5. Pak vzniká prostor pro snadnější uvolnění hráče 2.

2. Velmi důležitá je role hráče 1, který musí dobře číst  obranu a musí dobře načasovat přihrávku tak, aby hráč 2 ji dostal když se uvolní. Je to náročné vzhledem k tomu, že hráč 1 musí sledovat uvolnění hráče 5 a případnou přihrávku na něj. Další pokračování je naznačeno na obrázku, hráč 5 se uvolňuje do dolního postavení, odkud vybíhá postavit clonu pro hráče 1, který odehrál míč na hráče 3. V ten okamžik staví clonu pro hráče 5 hráč 4. Pokud hráč 2 zakončí střelbou, je možnost dobrého doskočení, pokud nikoli, hráč 1 probíhá do rohu, spíše výš, kde očekává přihrávku od hráče 2 (hráč 1 může dostat přihrávku, ale většinou se jedná o nejmenšího hráče, který se vystavuje snadnějšímu bloku). Má možnost střelby, avšak platí opět, že střelba je náročnější na koordinaci pohybů, takže snazší je přihrávka na některého uvolňujícího se hráče 4 nebo 5. 4 má střeleckou pozici na úrovni čáry trestného hodu 5 pod košem. Po přihrávce 2 na 1 je potřeba clonit pro hráče 3, už jen proto, aby nedošlo k odstoupení a výpomoci.

3. Pokud nedojde k zakončení ani z jedné vytvořené pozice, dostáváme se do základního postavení a můžeme útok znovu opakovat. Výhodou je kontinuita útoku, ale je potřeba mít více vyrovnané hráče, tzn. nikoli specializované. Všechny takovéto útoky se brání předčasné specializaci a je dobré, když všichni hráči jsou schopní hrát všude. Nevýhodou je celkem velká náročnost na zvládnutí všech "fundametals" tj. není dobré zařazovat tento útok, pokud nejsou zvládnuty veškeré základy, protože to pak omezuje vnímání situace a možnosti útoku. Je důležité provádění clon, zvláště pak , aby hráči "neutíkali" předčasně z clon.



Varianta 2 - s využitím flexu

1. Útok začíná ze stejného rozestavení, jako předcházející. Na obrázku je naznačeno uvolnění hráče 5, které samozřejmě platí i pro předcházející případ. Hráč 5 se uvolňuje podle předvídání obrany a podle vlastního čtení obrany.






2. Rozdíl je v tom, že oba hráči 4 a 5 se uvolňují do dolního postavení. Situace je velmi náročná na přihrávku, zejména na hráče 4.








3. Další pokračování je již varianta flexu. Tato varianta je ještě vhodnější pro družstva, která nemají nebo ještě nechtějí mít vyhraněnou specializaci.


















4. Podle naznačeného schématu se dostáváme zpět k úvodnímu rozestavení a celý útok může začít znovu. Téměř nikdy k tomu nedojde, protože je vytvořen dostatek příležitostí k zakončení, avšak útok dává možnost kontinuity, což je velkou výhodou. Vše naznačené je ideální případ zakončení, který však, v případě finální přihrávky, se změní na "obyčejné " kombinace dvou, tří hráčů. Proto je nutné k takovýmto útokům přistupovat uvážlivě, s představou co hráči umí, aby je útok nesvazoval a neomezoval jejich kreativitu, a aby nehráli jen podle "schématu".







Další varianta

1. Rozdíl je v tom, že hráč 4 se po cloně uvolňuje na silnou stranu do dolního postavení, hráč 5 do horního postavení. Tímto máme zajištěnou výměnu postavení pivotů, tzn. že každý pivot hraje v horním i dolním postavení. Tímto se částečně eliminuje rozdílná obrana těchto hráčů.

Comments