Flex a jeho variabilita v útoku

přidáno: 2. 4. 2011 12:04, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 2. 4. 2011 12:59 ]


(Ing. Šafránek Ivan - Žďár nad Sázavou)
Útočný systém založený na clonění hráčů bez míče.

V mládežnických kategoriích se nám často stávalo, že útočící družstvo raději zahodilo míč nebo zbrkle vystřelilo, abychom nemohli hrát rychlý protiútok, protože u dětí se v postupném útoku rozdíly více smazávají a z toho vyplynula nutnost hledat nějaký útočný systém. Zároveň jsem hledal dril pro nácvik systému, který by splňoval požadavky, aby hráčky nestály a nesledovaly jenom míč, a aby nutily své obránce dávat pozor na jejich pohyb. Hlavní výhoda flexu byla pro nás v tom, že všichni hrají všude, tzn. že jsme se tím úspěšně mohli bránit předčasné specializaci dětí, dále se jevil jako vhodný dril i k rozcvičení v trénincích. Dlouhodobá a častá opakování vedla k tomu, že hráčky braly systém jako samozřejmost, tzn. že začínaly vnímat soupeře a jeho pohyby, byly nebezpečné i z jiných pozic, sledovaly sebe navzájem, dokázaly rychle reagovat na změny i využívat převahy. Hráčky, které neměly zažitý či zautomatizovaný pohyb, dokázaly běhat jen podle schématu (i dobře), ale hůře reagovaly na změny, znaly jen málo způsobů zakončení.

Je nutno zdůraznit, že hráč, než přistoupí k takovémuto způsobu hry, by měl znát celou širokou škálu individuálních činností jednotlivce, basic fundamentals, protože v každém okamžiku postupného útoku se předpokládá znalost těchto činností – různá uvolnění, různá střelba, přihrávka, způsoby doskakování, výběr postavení atd. To znamená, že je nutné neustále na těchto činnostech pracovat. Žádný hráč je nikdy neumí tak dokonale, aby na nich nemusel pracovat.

Samozřejmě je jiný přístup k nácviku a používání v různých kategoriích. Postupem času, v kategorii dospělých skýtá flex mnoho způsobů vytváření speciálních situací pro speciální hráče a mnoho způsobů zakončení.

Při nácviku flexu :
1. Při nácviku je dobré představovat si soupeře, dělat vše jako naostro (uvolnění, finty).
2. Problém flexu je ve správném načasování clon, clonění a práce po clonách, včasná finální přihrávka (stává se, že ji někdo nečeká, protože ví, že by měla jít jinam).
3. Další nebezpečí automatizace je v úvodní přihrávce – nelze ji dělat mechanicky, je nutno se důsledně uvolňovat pro přihrávku, protože soupeř může přečíst útok a pak hrozí vypíchnutí míče a laciný koš. Je dobré začínat i clonou pro spoluhráče v dolním postavení (viz obrazová část ) a to zejména pro starší kategorie, kde se již objevuje obrana silnostranné přihrávky.
4. Další slabé místo jsou clony. Je důležité uvolňovat se kolem clon těsně, protože jinak je clona neúčinná. Dále uvolňovat se, až je clona postavená, protože jinak hrozí nebezpečí faulu clonícího nebo, že útočníci se budou míjet bez zaclonění. Pro clonícího je důležité stavět clonu kolmo na směr, do kterého se spoluhráč uvolňuje. Lze doporučit i malou úpravu postavení clony po prvním pohybu obránce (pozor na fauly). Pro odcloněného je důležité vidět pohyb obránce a číst jeho obranu, podle toho se totiž uvolňuje. Když se obránce vtlačí mezi clonu a koncovou čáru, útočník se uvolňuje vrchem, směrem k míči.
5. Pozor na předčasné uvolnění pro přihrávku, protože z toho plyne obráncovo znemožnění této přihrávky. Je důležité ji správně načasovat. Timing, neboli časování, jak uvolnění tak přihrávek je další problém flexu.
6. Uvolnění k postranní čáře pro přihrávku – hráč musí očividně chtít přihrávku a v nácviku i ve hře tam lze skutečně přihrát a je to i velmi nebezpečné, protože hrozí hra 1-1 a přihrávka. Výhodou flexu je, že jakákoliv neočekávaná činnost útočníků neohrozí kontinuitu hry. Lze pokračovat vždy.
7. Je důležité zdůraznit, že v každém okamžiku může přijít přihrávka a to kamkoli na hřišti, postoj po přihrávce vždy čelem ke koši (trojí hrozba), hráč musí být nebezpečný ve hře na koš. Nelze jen přijímat a odehrávat míče. Takový útočník pak nebude mít obránce.
8. Důležité je i podržet si pozici pro finální přihrávku a nejen proběhnout podle schématu. Zaujmout pozici pod košem a být široký pro přihrávku.
9. Pozor, při nácviku mají obránci tendenci předvídat, co se bude hrát, tzn. že se chovají atypicky, než ve skutečné hře. Je důležité metodicky upravit chování obránců v jednotlivých fázích nácviku (pasivně, bez odstupování, s odstupováním, agresivně, ve hře ap.)
10. Nezapomínat na doskakování při každém nácviku.

Nácvik činností při flexu.
1. Přihraj
2. Cloň pro clonícího
3. Vyběhni k čáře
4. Uvolni se kolem clony
5. Vystřel
6. Postav zadní clonu

Clonění – nacvičovat vcelku v pětici vzhledem k potřebě po cloně se uvolňovat. V částech svádí samotné clonění k nicnedělání po cloně. Samozřejmě něco jiného je nácvik základních dovedností v postavení clony a činnostech.

Metodicky :
1. Zapamatovat si činnosti
2. Projít chůzí, poklusem – osvědčilo se, opakovat si jednotlivé činnosti nahlas
3. Bez obránce ( 1. rychle, 2. z náhodného postavení)
4. S obránci (1. obránci pasivněji brání a moc neodstupují, 2. naplno na jeden koš, 3. s přesunem po koši nebo doskočení, 4. ve hře)

Vše s variantami dle obrany. Je velmi vhodné zařadit flex a jeho nácvik do rozcvičky jako dril.










































Některá cvičení vhodná pro nácvik flexu.



1. Cvičení pro nácvik první přihrávky a postavení čelem ke koši (trojí hrozba) - jednoduché cvičení, avšak náročné pro nováčky. Hráč vybíhající od koncové čáry v okamžiku příjmu přihrávky zastavuje současně s obrátkou na patě vnitřní nohy čelem ke koši. Postoj musí být stabilní, aby bylo možno vystřelit, přihrát a uniknout. Pozor na brzké vybíhání dalšího hráče, pak dochází k příjmu přihrávky ve stoje na místě. 






2. Odběh 4/0 - nácvik první přihrávky a clony a práce po cloně. Metodicky - bez obránců a s obránci. Zde je důležitý příjem přihrávky, otočení ke koši a naznačení přihrávky k postranní čáře. Hráč odbíhající se po cloně uvolňuje k postranní čáře a chce evidentně míč. Pozor na mechanickou přihrávku po naznačení, správné načasování vyběhnutí, dále hráč u postranní čáry po vyběhnutí, musí opět upravit postavení, aby mohla být clona správně postavena. Je to jednoduché cvičení, avšak důležité, protože při této přihrávce a uvolnění pro ni, se nejvíce chybuje.




3. Střelba po finální přihrávce - hráč 1 přihrává X, ten hráči 2, 1 se uvolňuje kolem mety pro přihrávku a střílí. Střídání 1 do zástupu 2 a opačně. Důležité načasování uvolnění pro přihrávku, pivotování na patě, špičkou ke koši. Vše musí jít plynule, lze zařadit i uvolnění 2 pro míč. Střílející musí pod košem "držet si pozici" tj. být široký pro přihrávku. Později lze nacvičovat libovolný způsob střelby. 






4. Clonění 3/2 - 3 clony a výměna. Nacvičujeme clonu, práci po cloně jak clonícího hráče tak cloněného hráče a přihrávku. Kdo obdrží přihrávku vrací ji zpět a jde ihned clonit znovu. Cvičíme z libovolného postavení s určením směru koše, který brání obránci. Clonící hráč se uvolňuje vždy směrem k míči. Obránci normálně brání. Po cloně dojde buď k přebrání nebo uvolnění odcloněného útočníka. Přihrávající musí dávat pozor na obě možné přihrávky, aby míč přihrál včas.





5. Cvičení na timing (časování) - Velmi dobré cvičení na správné načasování nejen uvolnění , ale i přihrávek. Střídání ve cvičení je 1- 2 - 3 - 4 - 1. Začíná hráč 1 V-únikem, uvolňuje se pro přihrávku od X, současně 2 dělá V-únik a uvolňuje se pro přihrávku od 1. 3 se uvolňuje S-únikem kolem 4 pro přihrávku od 2. Mezitím 1 dělá S-únik a uvolňuje se pro přihrávku od 3 a zakončuje střelbou z výskoku z prostoru oblouku. 4 doskakuje. Můžeme začínat přihrávkou od 1 na X a teprve potom následuje uvolnění. V místě 1 je zástup hráčů, v místě 2 jsou nejméně 2 hráči a v místě 3 jsou 2 hráči. Lze provádět se dvěma míči, přistupuje vnímání pohybu ostatních hráčů a periferní vidění, rozhodování o způsobu zakončení apod. Cvičení by se mělo provádět plynule tak, aby nikdy hráči nestáli a nečekali na přihrávku. Postupně upravovat časování tak, aby jedna činnost navazovala plynule na druhou.



Flex, diagramy, varianty

Flex se dá hrát prakticky z každého rozestavení, ale pro nácvik je nejlépe používat následující rozestavení. 3 - 2 je ukázáno na dalších obrázcích. Při rozestavení 2 - 3, kdy využíváme výškovou převahu, je vhodné začínat nejdříve clonou hráče 2 pro hráče 5, abychom zamezili možné obraně přihrávky. Rozestavení 4 - 1 používáme při situacích, kdy chceme obranu více roztáhnout do šířky, zvětšit prostor pro vnik nebo vytvářet pozici pro střelbu za 3 body.















Jednotlivé fáze flexu v nácviku




























Varianty, reakce na obranu

Reakce na výpomoc obránce hráče 5 při clonění. Obránce hráče 5 přebírá hráče 3 - hráč 5 čte hru obránců a uvolňuje se pro přihrávku od hráče 2. V případě, že situace není dovedena do střely na koš, pokračuje flex dále naznačeným způsobem návratu do postavení. Všichni hráči musí vědět, jak mají pokračovat dále, situace je náročná na rychlost reakce, čtení a pozornost při útoku. Je velice nebezpečná, protože téměř vždy dochází ke krátkodobé výpomoci a dobrému pivotu tento okamžik stačí k uvolnění do výborné střelecké pozice, ze které hrozí koš. V moderním basketbalu se svádí největší boj o pozici uvnitř trestného území, a při flexu je toto uvolnění jednodušší. Tuto reakci začíná hráč 5.















Reakce na obranu, která předvídá clony (obrana je stínem útoku). Obránce hráče 3 předpokládá clonu a aby nedošlo k jeho zaclonění, dostává se za hráče 5 dříve než ke cloně dochází. Na tuto situaci musí reagovat jako první hráč 3. V ten okamžik se hráč 1 uvolňuje do středu trestného území a při nepozornosti nebo předvídání clony si vytváří nebezpečnou pozici. Současně hráč 3 se uvolňuje do střelecké pozice na okraji trestného území. Hráč 2 musí dávat pozor na včasnou přihrávku a musí čekat obě možné přihrávky, které se realizují na malém prostoru a tudíž musí být včasné. Pokud nedojde k přihrávce pokračuje útok plynule dále.















Reakce na obranu přihrávky mezi hráčem 1 a 2. Reakce je jednoduchá, útočník 2 použije únik "backdoor" k postavení clony pro hráče 4. Ten se pak uvolňuje přímo pro přihrávku od hráče 1. Lze zahrát jen když je skutečně těsná a tvrdá obrana přihrávky. Tuto kombinaci jsme sice uměli hrát, ale v našem basketbalu jsme ji vůbec nepoužili, protože nikdo nebránil uvedenou přihrávku. Pokud obrana je opravdu těsná, uvolňuje se do střelecké pozice více hráč 2 a to ihned po cloně směrem k míči, protože obránce bránící přihrávku vždy opět přebral hráče 4 a tedy správnou činností při postavení clony byl ve střelecké situaci hráč 2. Kombinaci začíná hráč 2.
















Reakce na odstoupení obránce hráče 3 a krytí koncové čáry je podobná reakci při předvídání clony. Začíná hráč 3 pošle 5 pryč. Už na povel 1 staví clonu pro 3 a ten se uvolňuje do střelecké pozice pro přihrávku od 2. 1 musí číst obranu, 2 musí dávat pozor protože se 1 může uvolnit pro přihrávku podle situace. Vytváří se, při střelecké pozici 3, zároveň příznivá situace pro doskakování.




















Roztažení - 4 hráči jsou vně území 3 bodů, obrana musí pracovat na velkém prostoru a hrozí nebezpečí střelby 3 bodů. Tento útok byl velmi oblíbený zejména proto, že někteří pivoti nehráli dále než po území trestného hodu a tak vznikala pro ně možnost klidné střelby. Dále proto, že byla možnost plynule měnit útok a využívat všechny předchozí popsané zakončení. Změna se týkala nejvíce rozestavení 4 - 1 a 2 - 3. Při roztažení je výhodná situace pro vnik a spolupráci se spoluhráči, popřípadě únik 1 - 1 na pomalejšího obránce.

Comments