Herní systémy‎ > ‎

Útok na osobní obranu

Izolace posta

přidáno: 12. 5. 2012 13:50, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 12. 5. 2012 13:51 ]




Tato hra je hrou pro rychlé zakončení proti osobní obraně, která umožňuje hru 1 na 1 na písmenech.
Je určena pro hráče 5, ale je možné si vybrat kteréhokoliv vhodného hráče.




Hra začíná v postavení 1-4.

Rozehrávač 1 přihrává na posta 4, hráč 3 probíhá okolo clony křídla 2 do rohu










Pivot 5 nevyužívá clonu hráče 1 a sbíhá na backdoor ke koši















Rozehrávač 1 vybíhá na perimetr pro přihrávku od posta 4, pivot 5 se staví na písmena a dostává přihrávku pro hru 1 na 1




Blokování / Pohyblivý útok

přidáno: 2. 4. 2011 13:00, autor: Tomas Cada



Blocker/Mover Basketball Offense B./M.o. - Dick Bennett - Wisconsin

 

Vytváření prostoru, pohyb míče, pohyb hráčů, probíhání, clonění, chytrý výběr střel, týmová hra, krytí míče, doskakování a skórování jsou klíčové zásady, které jsou nutné k dobrému útoku. Náš B./M.o. je kombinací všeho, co může být provedeno na hřišti s hlavními myšlenkami a strategickými plány od trenéra Wisconsinu Dicka Bennetta. Signalizujeme tento útok zvednutím pěsti ve vzduchu.

Označíme tři hráče v útoku jako „blokaře“. Naši tři blokaři jsou základním článkem tohoto útoku. Blokaři musí být tvrdí, houževnatí, musí stavět excelentní clony a musí to být nesobečtí hráči týmu. Blokaři stále hledají, jak postavit clony na naše dva „běžce“. Blokaři nikdy necloní sami sebe. Odpovědností blokařů je uvolnit naše běžce tak, aby měli volno k vytvoření útoku.

V našem B. / M.o. útoku máme dva typy blokařů. Jeden se jmenuje „volný blokař“ a druhý je nazýván „blokař od čáry k čáře“. Protože užíváme tři blokaře v našem systému, označíme dva z nich (hráči 2 a 3) jako volné blokaře a jednoho z nich jako blokaře od čáry k čáře (čárového).

 

Blokaři

Volní blokaři

Volní blokaři mají volnost pohybu po celém hřišti. Stále se snaží stavět clony kolem trojky pro dva běžce (dolní clona, signalizovaná clona a dvojitá clona). Nikdy nedovolujeme volným blokařům stavět clony na míč. Jestliže jeden z našich běžců má míč, potom naši dva volní blokaři běží postavit dvojitou clonu na druhého běžce. Tato akce se velmi těžko brání.

Další pěkná akce je, když řekneme našim volným blokařům, aby provedli driblinkovou vlnu. Volní blokaři jsou nabádáni k tomu, aby vytvořili driblinkovou vlnu s jedním běžcem, když je to možné, tak na trojce. Driblinková vlna je velmi těžká pro obranu a vytváří exceletní možnosti pro vnik driblinkem našim běžcům. Po předání míče běžci, volný blokař běží ke koši a sleduje zpětnou přihrávku.

Čárový blokař

Náš blokař 5 je náš největší pivot. Chceme, aby stál blízko u čáry vymezeného území, aby mohl získat výhodu při tahanicích o míč, clonil na postu a aby získal slabostranný doskok. Náš čárový blokař má tyto clonící povinnosti :

  1. Hráč 5 staví zadní clonu na hráče 4 (běžec) po tom, jakmile přihraje míč na trojce. Po postavení zadní clony běží zpět k čáře do opačného směru než běžel 4 a chce míč. Tato zadní clona pro přihrávajícího se těžko brání a často vytváří šance pro střelbu zpod koše nebo z výskoku.

  2. Hráč 5 staví clonu na míč na trojce pro hráče 1 (běžec), když dostane přihrávku Hráč 5 vykročí směrem od čáry a snaží se provést uvolnění z clony s naším křídlem. Jakmile křídlo běží rameno na rameno s 5, hráč 5 se točí ke koši a chce zpětnou přihrávku. Toto uvolnění z clony je krásná věc, jestliže se dobře provede.

 Pravidla blokařů pro stavění clon.

  • Odpovědností blokařů je uvolnit běžce od obránců. Postav clonu na obráncovo číslo (lov hlav)

  • Komunikace – zavolat jméno běžce, aby věděl, že mu je stavěna clona

  • Stavět clonu skokem tak, aby nohy byly na šíři ramen

  • Pokrčit kolena při stavění clony

  • Umístit ruce před hrudník

  • Postavit clonu na vzdálenost délky ruky od obránce

  • Být pevný a připravený na kontakt

  • Stát v cloně dokud nenapočítáte do dvou

  • Po postavení clony přečíst postavení obránce a rychle vyběhnout jako druhý probíhající

 Běžci

Běžci (hráči 1 a 4) jsou probíhajícími v tomto útoku. Základním úkolem běžců je hrát jakousi honičku s obránci. Běžci musí být hlavně křídla. Po oklamání obránce únikem do V, běžci musí běžet ke koši tak, aby se svého obránce zbavili.

Jednoduše řečeno, úkolem běžců je útočit na koš. Běžec musí rád vnikat do mezer (severně i jižně) a hledat příležitost pro otevřenou střelbu. Jeho vnik driblinkem připravuje ostatním pozici na střelbu.

Pravidla běžců při stavění clon

  • Připravit svého obránce – udělej naznačení do V před využitím clony

  • Čekej na clonu – nechodit příliš brzo. Dát blokaři čas na postavení clony.

  • Naveď obránce do clony. Vytvoř si kontakt ramenem s blokujícím, když běžíš.

  • Číst obranu. Typ úniku, který provedeš je podmíněn postavením obránce

  • Být připraven přijmout přihrávku. Zvednout ruce, když odbíháš z clony.

 Základy B./M.o. útoku

  • Hrát nesobecký týmový basketbal

  • Číst obranu

  • Vždy přihrát na volného hráče

  • Hrát elegantně. Pečovat o basketbal

  • Nestřílet nuceně

  • Nepřihrávat nuceně

  • Chytat míče, otáčet se a mít přehled o hřišti

  • Sledovat míč, pokrčit kolena

  • Vytvářet extra přihrávku

  • Přihrávat od obrany

  • Uvolnit se před obdržením míče

  • Maximálně využít V úniku k uvolnění s nebo bez clony

  • Zvednout ruku a zavolat si pro míč

  • Vytvořit útok pro vaše spoluhráče

  • Snažit se vnikat driblinkem pro vytvoření šancí

  • Napadejte koš přihrávkou ne střelbou

  • Chceme užívat driblink k vytvoření pozic

  • Používat obě ruce při přihrávání

  • Neskákejte při přihrávce

  • Přihrávat a pohybovat se, nestát

  • Hlavně vyváženost ve hře. Nechceme více než 3 hráče na jedné straně hřiště

  • Při změně hry, provést zadní únik, když se k nám blíží míč

  • Po přihrávce na dolního pivota běžet ke koši a chtít zpětnou přihrávku

  • Doskakovat v útoku. Hráči 5, 4 a 3 musí doskakovat. Hráči 1 a 2 se musí vracet.


Přeloženo z Basketball coaching (překlad Petra Šafránková)



Flex a jeho variabilita v útoku

přidáno: 2. 4. 2011 12:04, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 2. 4. 2011 12:59 ]



(Ing. Šafránek Ivan - Žďár nad Sázavou)
Útočný systém založený na clonění hráčů bez míče.

V mládežnických kategoriích se nám často stávalo, že útočící družstvo raději zahodilo míč nebo zbrkle vystřelilo, abychom nemohli hrát rychlý protiútok, protože u dětí se v postupném útoku rozdíly více smazávají a z toho vyplynula nutnost hledat nějaký útočný systém. Zároveň jsem hledal dril pro nácvik systému, který by splňoval požadavky, aby hráčky nestály a nesledovaly jenom míč, a aby nutily své obránce dávat pozor na jejich pohyb. Hlavní výhoda flexu byla pro nás v tom, že všichni hrají všude, tzn. že jsme se tím úspěšně mohli bránit předčasné specializaci dětí, dále se jevil jako vhodný dril i k rozcvičení v trénincích. Dlouhodobá a častá opakování vedla k tomu, že hráčky braly systém jako samozřejmost, tzn. že začínaly vnímat soupeře a jeho pohyby, byly nebezpečné i z jiných pozic, sledovaly sebe navzájem, dokázaly rychle reagovat na změny i využívat převahy. Hráčky, které neměly zažitý či zautomatizovaný pohyb, dokázaly běhat jen podle schématu (i dobře), ale hůře reagovaly na změny, znaly jen málo způsobů zakončení.

Je nutno zdůraznit, že hráč, než přistoupí k takovémuto způsobu hry, by měl znát celou širokou škálu individuálních činností jednotlivce, basic fundamentals, protože v každém okamžiku postupného útoku se předpokládá znalost těchto činností – různá uvolnění, různá střelba, přihrávka, způsoby doskakování, výběr postavení atd. To znamená, že je nutné neustále na těchto činnostech pracovat. Žádný hráč je nikdy neumí tak dokonale, aby na nich nemusel pracovat.

Samozřejmě je jiný přístup k nácviku a používání v různých kategoriích. Postupem času, v kategorii dospělých skýtá flex mnoho způsobů vytváření speciálních situací pro speciální hráče a mnoho způsobů zakončení.

Při nácviku flexu :
1. Při nácviku je dobré představovat si soupeře, dělat vše jako naostro (uvolnění, finty).
2. Problém flexu je ve správném načasování clon, clonění a práce po clonách, včasná finální přihrávka (stává se, že ji někdo nečeká, protože ví, že by měla jít jinam).
3. Další nebezpečí automatizace je v úvodní přihrávce – nelze ji dělat mechanicky, je nutno se důsledně uvolňovat pro přihrávku, protože soupeř může přečíst útok a pak hrozí vypíchnutí míče a laciný koš. Je dobré začínat i clonou pro spoluhráče v dolním postavení (viz obrazová část ) a to zejména pro starší kategorie, kde se již objevuje obrana silnostranné přihrávky.
4. Další slabé místo jsou clony. Je důležité uvolňovat se kolem clon těsně, protože jinak je clona neúčinná. Dále uvolňovat se, až je clona postavená, protože jinak hrozí nebezpečí faulu clonícího nebo, že útočníci se budou míjet bez zaclonění. Pro clonícího je důležité stavět clonu kolmo na směr, do kterého se spoluhráč uvolňuje. Lze doporučit i malou úpravu postavení clony po prvním pohybu obránce (pozor na fauly). Pro odcloněného je důležité vidět pohyb obránce a číst jeho obranu, podle toho se totiž uvolňuje. Když se obránce vtlačí mezi clonu a koncovou čáru, útočník se uvolňuje vrchem, směrem k míči.
5. Pozor na předčasné uvolnění pro přihrávku, protože z toho plyne obráncovo znemožnění této přihrávky. Je důležité ji správně načasovat. Timing, neboli časování, jak uvolnění tak přihrávek je další problém flexu.
6. Uvolnění k postranní čáře pro přihrávku – hráč musí očividně chtít přihrávku a v nácviku i ve hře tam lze skutečně přihrát a je to i velmi nebezpečné, protože hrozí hra 1-1 a přihrávka. Výhodou flexu je, že jakákoliv neočekávaná činnost útočníků neohrozí kontinuitu hry. Lze pokračovat vždy.
7. Je důležité zdůraznit, že v každém okamžiku může přijít přihrávka a to kamkoli na hřišti, postoj po přihrávce vždy čelem ke koši (trojí hrozba), hráč musí být nebezpečný ve hře na koš. Nelze jen přijímat a odehrávat míče. Takový útočník pak nebude mít obránce.
8. Důležité je i podržet si pozici pro finální přihrávku a nejen proběhnout podle schématu. Zaujmout pozici pod košem a být široký pro přihrávku.
9. Pozor, při nácviku mají obránci tendenci předvídat, co se bude hrát, tzn. že se chovají atypicky, než ve skutečné hře. Je důležité metodicky upravit chování obránců v jednotlivých fázích nácviku (pasivně, bez odstupování, s odstupováním, agresivně, ve hře ap.)
10. Nezapomínat na doskakování při každém nácviku.

Nácvik činností při flexu.
1. Přihraj
2. Cloň pro clonícího
3. Vyběhni k čáře
4. Uvolni se kolem clony
5. Vystřel
6. Postav zadní clonu

Clonění – nacvičovat vcelku v pětici vzhledem k potřebě po cloně se uvolňovat. V částech svádí samotné clonění k nicnedělání po cloně. Samozřejmě něco jiného je nácvik základních dovedností v postavení clony a činnostech.

Metodicky :
1. Zapamatovat si činnosti
2. Projít chůzí, poklusem – osvědčilo se, opakovat si jednotlivé činnosti nahlas
3. Bez obránce ( 1. rychle, 2. z náhodného postavení)
4. S obránci (1. obránci pasivněji brání a moc neodstupují, 2. naplno na jeden koš, 3. s přesunem po koši nebo doskočení, 4. ve hře)

Vše s variantami dle obrany. Je velmi vhodné zařadit flex a jeho nácvik do rozcvičky jako dril.










































Některá cvičení vhodná pro nácvik flexu.



1. Cvičení pro nácvik první přihrávky a postavení čelem ke koši (trojí hrozba) - jednoduché cvičení, avšak náročné pro nováčky. Hráč vybíhající od koncové čáry v okamžiku příjmu přihrávky zastavuje současně s obrátkou na patě vnitřní nohy čelem ke koši. Postoj musí být stabilní, aby bylo možno vystřelit, přihrát a uniknout. Pozor na brzké vybíhání dalšího hráče, pak dochází k příjmu přihrávky ve stoje na místě. 






2. Odběh 4/0 - nácvik první přihrávky a clony a práce po cloně. Metodicky - bez obránců a s obránci. Zde je důležitý příjem přihrávky, otočení ke koši a naznačení přihrávky k postranní čáře. Hráč odbíhající se po cloně uvolňuje k postranní čáře a chce evidentně míč. Pozor na mechanickou přihrávku po naznačení, správné načasování vyběhnutí, dále hráč u postranní čáry po vyběhnutí, musí opět upravit postavení, aby mohla být clona správně postavena. Je to jednoduché cvičení, avšak důležité, protože při této přihrávce a uvolnění pro ni, se nejvíce chybuje.




3. Střelba po finální přihrávce - hráč 1 přihrává X, ten hráči 2, 1 se uvolňuje kolem mety pro přihrávku a střílí. Střídání 1 do zástupu 2 a opačně. Důležité načasování uvolnění pro přihrávku, pivotování na patě, špičkou ke koši. Vše musí jít plynule, lze zařadit i uvolnění 2 pro míč. Střílející musí pod košem "držet si pozici" tj. být široký pro přihrávku. Později lze nacvičovat libovolný způsob střelby. 






4. Clonění 3/2 - 3 clony a výměna. Nacvičujeme clonu, práci po cloně jak clonícího hráče tak cloněného hráče a přihrávku. Kdo obdrží přihrávku vrací ji zpět a jde ihned clonit znovu. Cvičíme z libovolného postavení s určením směru koše, který brání obránci. Clonící hráč se uvolňuje vždy směrem k míči. Obránci normálně brání. Po cloně dojde buď k přebrání nebo uvolnění odcloněného útočníka. Přihrávající musí dávat pozor na obě možné přihrávky, aby míč přihrál včas.





5. Cvičení na timing (časování) - Velmi dobré cvičení na správné načasování nejen uvolnění , ale i přihrávek. Střídání ve cvičení je 1- 2 - 3 - 4 - 1. Začíná hráč 1 V-únikem, uvolňuje se pro přihrávku od X, současně 2 dělá V-únik a uvolňuje se pro přihrávku od 1. 3 se uvolňuje S-únikem kolem 4 pro přihrávku od 2. Mezitím 1 dělá S-únik a uvolňuje se pro přihrávku od 3 a zakončuje střelbou z výskoku z prostoru oblouku. 4 doskakuje. Můžeme začínat přihrávkou od 1 na X a teprve potom následuje uvolnění. V místě 1 je zástup hráčů, v místě 2 jsou nejméně 2 hráči a v místě 3 jsou 2 hráči. Lze provádět se dvěma míči, přistupuje vnímání pohybu ostatních hráčů a periferní vidění, rozhodování o způsobu zakončení apod. Cvičení by se mělo provádět plynule tak, aby nikdy hráči nestáli a nečekali na přihrávku. Postupně upravovat časování tak, aby jedna činnost navazovala plynule na druhou.



Flex, diagramy, varianty

Flex se dá hrát prakticky z každého rozestavení, ale pro nácvik je nejlépe používat následující rozestavení. 3 - 2 je ukázáno na dalších obrázcích. Při rozestavení 2 - 3, kdy využíváme výškovou převahu, je vhodné začínat nejdříve clonou hráče 2 pro hráče 5, abychom zamezili možné obraně přihrávky. Rozestavení 4 - 1 používáme při situacích, kdy chceme obranu více roztáhnout do šířky, zvětšit prostor pro vnik nebo vytvářet pozici pro střelbu za 3 body.















Jednotlivé fáze flexu v nácviku




























Varianty, reakce na obranu

Reakce na výpomoc obránce hráče 5 při clonění. Obránce hráče 5 přebírá hráče 3 - hráč 5 čte hru obránců a uvolňuje se pro přihrávku od hráče 2. V případě, že situace není dovedena do střely na koš, pokračuje flex dále naznačeným způsobem návratu do postavení. Všichni hráči musí vědět, jak mají pokračovat dále, situace je náročná na rychlost reakce, čtení a pozornost při útoku. Je velice nebezpečná, protože téměř vždy dochází ke krátkodobé výpomoci a dobrému pivotu tento okamžik stačí k uvolnění do výborné střelecké pozice, ze které hrozí koš. V moderním basketbalu se svádí největší boj o pozici uvnitř trestného území, a při flexu je toto uvolnění jednodušší. Tuto reakci začíná hráč 5.















Reakce na obranu, která předvídá clony (obrana je stínem útoku). Obránce hráče 3 předpokládá clonu a aby nedošlo k jeho zaclonění, dostává se za hráče 5 dříve než ke cloně dochází. Na tuto situaci musí reagovat jako první hráč 3. V ten okamžik se hráč 1 uvolňuje do středu trestného území a při nepozornosti nebo předvídání clony si vytváří nebezpečnou pozici. Současně hráč 3 se uvolňuje do střelecké pozice na okraji trestného území. Hráč 2 musí dávat pozor na včasnou přihrávku a musí čekat obě možné přihrávky, které se realizují na malém prostoru a tudíž musí být včasné. Pokud nedojde k přihrávce pokračuje útok plynule dále.















Reakce na obranu přihrávky mezi hráčem 1 a 2. Reakce je jednoduchá, útočník 2 použije únik "backdoor" k postavení clony pro hráče 4. Ten se pak uvolňuje přímo pro přihrávku od hráče 1. Lze zahrát jen když je skutečně těsná a tvrdá obrana přihrávky. Tuto kombinaci jsme sice uměli hrát, ale v našem basketbalu jsme ji vůbec nepoužili, protože nikdo nebránil uvedenou přihrávku. Pokud obrana je opravdu těsná, uvolňuje se do střelecké pozice více hráč 2 a to ihned po cloně směrem k míči, protože obránce bránící přihrávku vždy opět přebral hráče 4 a tedy správnou činností při postavení clony byl ve střelecké situaci hráč 2. Kombinaci začíná hráč 2.
















Reakce na odstoupení obránce hráče 3 a krytí koncové čáry je podobná reakci při předvídání clony. Začíná hráč 3 pošle 5 pryč. Už na povel 1 staví clonu pro 3 a ten se uvolňuje do střelecké pozice pro přihrávku od 2. 1 musí číst obranu, 2 musí dávat pozor protože se 1 může uvolnit pro přihrávku podle situace. Vytváří se, při střelecké pozici 3, zároveň příznivá situace pro doskakování.




















Roztažení - 4 hráči jsou vně území 3 bodů, obrana musí pracovat na velkém prostoru a hrozí nebezpečí střelby 3 bodů. Tento útok byl velmi oblíbený zejména proto, že někteří pivoti nehráli dále než po území trestného hodu a tak vznikala pro ně možnost klidné střelby. Dále proto, že byla možnost plynule měnit útok a využívat všechny předchozí popsané zakončení. Změna se týkala nejvíce rozestavení 4 - 1 a 2 - 3. Při roztažení je výhodná situace pro vnik a spolupráci se spoluhráči, popřípadě únik 1 - 1 na pomalejšího obránce.

Kontinuální útok na osobní obranu

přidáno: 2. 4. 2011 11:26, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 2. 4. 2011 12:10 ]

(Šafránek Ivan - Žďár n. S.)

Kontinuální útoky jsem používal poměrně často, protože jsme se tím bránili předčasné specializaci a všechny hráčky musely zvládnout, všechny pozice. Výhodu to mělo také v tom, že ve starších kategoriích hráčky, které hrály v postavení středních hráčů a byly bráněny vysokými hráčkami soupeře, tyto často donutily, aby nebránily jen v území TH a částečně se tím eliminovala výšková převaha soupeře (proto tedy ta kombinace s flexem). Tím, že je útok neustále v pohybu, se dá lépe uplatnit individuální zakončení, protože lze obtížně vypomáhat bez toho, aby vznikala jiná střelecká pozice. Tyto útoky však vyžadují dokonalou individuální přípravu všech zúčastněných, velkou míru kreativity a dokonalé časování. Je také potřeba uplatňovat i střelbu ze střeleckých pozic (při vypomáhání) a snažit se o útočné doskakování, které je často úspěšné při tomto pohyblivém útoku. Metodicky je třeba nacvičovat nejprve bez obránců  s různými možnými zakončeními (např. při rozcvičení), později s obránci, kteří pouze stínují obranu, až po plnou obranu i s přechodem do protiútoku. Je velmi vhodné postupovat od celku k částem a zpět k celku tj. "vypíchnout" jednotlivé kombinace dvou, tří hráčů do samostatných nácviků, aby si hráči zvykli zakončovat ze všech situací, vždy, když je možnost. Varianta s využitím flexu má výhodu, že se soupeře hůře "čte". Vzniká množství různých zakončení, která nejsou na obrázcích zachycena, ale každý trenér jistě najde vhodný způsob pro své družstvo. Obecně kontinuální útoky jsme hráli velmi často zejména kvůli neustálému pohybu a také protože nabízí množství nejrůznějších zakončení. Jsou náročné na časování, kvůli kterému velmi často útočníci "šidí" správné provedení clon. Každý hráč by v každém okamžiku měl ohrožovat koš, uvolňovat se tak jako by měl zakončovat právě on. Útok je také vhodný pro ty družstva, která nemají příliš vyhraněnou specializaci. Hráči 4 a 5 se sice pohybují ve vymezeném území, avšak hráči 1, 2, 3 hrají na všech uvedených pozicích. Útok klade velké nároky na správné provádění clon a uvolnění po cloně odcloněného i clonícího hráče, dále na správné časování přihrávek, uvolnění i postavení clon. Toto je potřeba při nácviku neustále hlídat. Náročný je i na vnímání jednotlivých hráčů možných situací a velkou měrou se uplatňuje i kreativita.













































1. Základní rozestavení je na obrázku, rozehrávač se dvěmi křídly a středními hráči v dolních a horním postavení. Útok začíná hráč 1, který driblinkem vytlačí křídlo 2 z postavení. Hráč 2 cloní pro hráče 5, který se uvolňuje kolem clony s cílem zakončit po přihrávce od 1. Ovšem vzhledem k tomu, že obránce je odstoupen, je možné realizovat přihrávku jen při špatné obraně nebo při důrazném uvolnění hráče 5. Současně s uvolněním 5, zaujímá postavení po 1 hráč 3. Mezitím se hráč 2 uvolňuje kolem clony 4 do střelecké pozice na čáru trojkového hodu. Celá situace je velmi náročná na timing a také je důležité, aby všichni hráči věděli, co a jak mají hrát, kde je možné situace zakončit a jaké možnosti vznikají. První slabší místo je při uvolnění pro střelbu na trojku, protože hráč 2 musí dostávat přihrávku od těla a provádět obrátku na levé noze. Tzn., že nakreslená situace je vhodná pro praváky a obráceně pro leváky. Dá se samozřejmě hrát na obě strany, ale zakončení střelbou je velmi náročné na koordinaci pohybů a pomalejší tj. při agresivnější obraně se nedá dobře vystřelit. Je důležitá také práce hráče 4, jak cloní a také jak hráč 2 využívá clonu. Výhodou je, že soupeř musí, při dobré cloně, vypomáhat s obranou na hráče 5. Pak vzniká prostor pro snadnější uvolnění hráče 2.

2. Velmi důležitá je role hráče 1, který musí dobře číst  obranu a musí dobře načasovat přihrávku tak, aby hráč 2 ji dostal když se uvolní. Je to náročné vzhledem k tomu, že hráč 1 musí sledovat uvolnění hráče 5 a případnou přihrávku na něj. Další pokračování je naznačeno na obrázku, hráč 5 se uvolňuje do dolního postavení, odkud vybíhá postavit clonu pro hráče 1, který odehrál míč na hráče 3. V ten okamžik staví clonu pro hráče 5 hráč 4. Pokud hráč 2 zakončí střelbou, je možnost dobrého doskočení, pokud nikoli, hráč 1 probíhá do rohu, spíše výš, kde očekává přihrávku od hráče 2 (hráč 1 může dostat přihrávku, ale většinou se jedná o nejmenšího hráče, který se vystavuje snadnějšímu bloku). Má možnost střelby, avšak platí opět, že střelba je náročnější na koordinaci pohybů, takže snazší je přihrávka na některého uvolňujícího se hráče 4 nebo 5. 4 má střeleckou pozici na úrovni čáry trestného hodu 5 pod košem. Po přihrávce 2 na 1 je potřeba clonit pro hráče 3, už jen proto, aby nedošlo k odstoupení a výpomoci.

3. Pokud nedojde k zakončení ani z jedné vytvořené pozice, dostáváme se do základního postavení a můžeme útok znovu opakovat. Výhodou je kontinuita útoku, ale je potřeba mít více vyrovnané hráče, tzn. nikoli specializované. Všechny takovéto útoky se brání předčasné specializaci a je dobré, když všichni hráči jsou schopní hrát všude. Nevýhodou je celkem velká náročnost na zvládnutí všech "fundametals" tj. není dobré zařazovat tento útok, pokud nejsou zvládnuty veškeré základy, protože to pak omezuje vnímání situace a možnosti útoku. Je důležité provádění clon, zvláště pak , aby hráči "neutíkali" předčasně z clon.



Varianta 2 - s využitím flexu

1. Útok začíná ze stejného rozestavení, jako předcházející. Na obrázku je naznačeno uvolnění hráče 5, které samozřejmě platí i pro předcházející případ. Hráč 5 se uvolňuje podle předvídání obrany a podle vlastního čtení obrany.






2. Rozdíl je v tom, že oba hráči 4 a 5 se uvolňují do dolního postavení. Situace je velmi náročná na přihrávku, zejména na hráče 4.








3. Další pokračování je již varianta flexu. Tato varianta je ještě vhodnější pro družstva, která nemají nebo ještě nechtějí mít vyhraněnou specializaci.


















4. Podle naznačeného schématu se dostáváme zpět k úvodnímu rozestavení a celý útok může začít znovu. Téměř nikdy k tomu nedojde, protože je vytvořen dostatek příležitostí k zakončení, avšak útok dává možnost kontinuity, což je velkou výhodou. Vše naznačené je ideální případ zakončení, který však, v případě finální přihrávky, se změní na "obyčejné " kombinace dvou, tří hráčů. Proto je nutné k takovýmto útokům přistupovat uvážlivě, s představou co hráči umí, aby je útok nesvazoval a neomezoval jejich kreativitu, a aby nehráli jen podle "schématu".







Další varianta

1. Rozdíl je v tom, že hráč 4 se po cloně uvolňuje na silnou stranu do dolního postavení, hráč 5 do horního postavení. Tímto máme zajištěnou výměnu postavení pivotů, tzn. že každý pivot hraje v horním i dolním postavení. Tímto se částečně eliminuje rozdílná obrana těchto hráčů.

Kontinuální útok Shuffle

přidáno: 1. 4. 2011 14:32, autor: Tomas Cada

























1

Základní postavení je na diagramu. Hráč 1 je „první probíhající“ a má míč, stojí 6 stop od postranní čáry, výše, než je čára tříbodového hodu.

Hráč 2 je „druhý probíhající“ a jeho postavení je v rohu na stejné straně jako „první probíhající“ a na tříbodové čáře.

Hráč 3 je „post“ a jeho postavení je na rohu vymezeného území (high post – horní postavení pivota) na stejné straně jako „první probíhající“.

Hráč 4 je „střed“ a jeho postavení je na vrcholu trojkového oblouku.

Hráč 5 je „vedlejší“ a jeho postavení je v dolním postavení pivota (low block) na opačné straně, než je první řezač.

Pozn. : Všimněte si dobrého rozestavení a rotace hráčů (spacing) v útoku.

Pozn. : Dejte pozor na to, aby útočníci nebyli ve vymezeném území déle než 3 sekundy.




2

První přihrávka je na tomto diagramu.

Hráč 4 provádí V-únik, uvolňuje se od svého obránce (použije paže, jestliže je bráněn těsně) pro přihrávku.

Hráč 1 přihrává hráči 4. Hráč 1 by měl driblovat, aby udržoval obránce ve střehu, a aby mohl dobře přihrát.







3

Druhá přihrávka je na tomto diagramu.

Jakmile hráč 5 vidí přihrávku na hráče 4, měl by „zašlápnout“ svého obránce a uvolnit se V-únikem do prostoru blízko tříbodové čáry na úrovni prodloužené čáry TH.

Hráč 4 rychle přihrává hráči 5. Vrchní přihrávka by mohla být dobrá.

Hráč 5 se musí po přihrávce otočit ke koši a zaujmout pozici trojí hrozby.

Toto je první příležitost skórovat. Hráč 5 může provést únik jeden na jednoho.






4

První „proběhnutí“ je na tomto diagramu. Hráč 3 staví clonu pro hráče 1.

Hráč 1 sleduje činnost obránce a podle jeho postavení se uvolňuje kolem clony. Zadní únik (backdoor) by zde mohla být dobrá volba.

Toto je druhá možnost skórování, jestliže se hráč 1 uvolnil, dostává přihrávku od hráče 5 a zakončuje dvojtaktem.











5

Jestliže hráč 1 nedostane přihrávku, pokračuje do rohu, viz diagram.

Druhé proběhnutí je na tomto diagramu.

Hráč 2 se uvolňuje do středu vymezeného území a očekává přihrávku od hráče 5.

Toto je třetí příležitost ke skórování, jestliže hráč 2 dostane přihrávku, může vystřelit, nebo se uvolnit zády ke koši ke střelbě.








6

Jestliže hráč 2 nedostane přihrávku pokračuje plynule do horního postavení (high post).

Hráč 4 nyní staví clonu pro hráče 3 (down screen), který se uvolňuje kolem clony do prostoru středního rozehrávače.

Hráč 4 pokračuje do dolního postavení pivota (low block).

To je důležité pro hráče 5, který dribluje a může nyní vytvořit prostor pro přihrávku, může vydriblovat zpět na tříbodovou čáru, blíže k postranní čáře.








7

Nyní jsme se dostali do výchozího postavení na opačné straně.

Poznámky k rotaci hráčů :

První „probíhající“ se stává druhým „probíhajícím“.

Druhý „probíhající“ se dostává na posta.

Post je na středu.

Střed je v pozici „vedlejšího“.

„Vedlejší“ je prvním „probíhajícím“.






8

Tento diagram ukazuje základní pohyb na druhé straně.




















Shuffle - akce na silné straně


1

Popis : Přihrávka přímo od prvního probíhajícího na hráče 3 zahajuje útok.

Po přihrávce hráč 1 staví clonu pro hráče 2, viz diagram.















2

Hráč 2 se zbavuje svého obránce uvolněním za clonu, dostává přihrávku od hráče 3 a může vystřelit.Mezitím si hráči 4 a 5 vymění své postavení, aby udrželi obranu v pozornosti, zejména hráč 4 musí odvést svého obránce od možné výpomoci na hráče 2.














3

Jestliže hráč 2 nevystřelí, může přihrát na střed a uvolnit se kolem hráče 3 směrem ke koši.


















4

Jestliže obránce brání posta zepředu, může se ten uvolnit ke koši a hráč mu může přihrát lobovanou přihrávkou. V tomto případě hráč 4 provádí uvolnění k trojkové čáře, aby vytáhl svého obránce od koše, aby ten nemohl vypomoci na posta.
















5

Další možností posta 3 je rychle přihrát na střed hráči 4 pro rychlé provedení základního proběhnutí.

















6

Diagram N ukazuje možnost hráče 1, jestliže jsou hráči 3 a 4 bráněni zepředu. Hráč 1 dribluje za obránce hráče 2, který vybíhá na jeho místo.

















7

Hráč 1 nyní přihrává hráči 3, který se snaží „zašlápnout“ zepředu bránícího obránce. Hráč 1 staví clonu pro hráče 2, který se uvolňuje pro přihrávku od hráče 3. Další možnost je, že hráč 3 může zakončit střelou nebo únikem.






Greenville Basketball Club

Organizovaný útok

přidáno: 1. 4. 2011 14:07, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 1. 4. 2011 14:31 ]

















































(John Calipari, Head Coach, N. J. Nets, 1988 - 1996

 (Přeložil Ing. Šafránek Ivan - Žďár nad Sázavou)

Jako universitní trenér jsem zvolil dosti zvláštní přístup k sestavování her. Hráli jsme jednoduchý útok a pohyb dokud na časovém ukazateli pro střelbu neuběhlo 20 až 25 sekund. Když jsme ničeho nedosáhli, přešli jsme na organizovanou hru. Toto změnilo náš obvyklý přístup. Většina trenérů by začala s  organizovanou hrou a pokud by nepřinesla dobrou pozici na střelbu, přešli by na obyčejný pohyb.

Chceme to dělat jinak z několika důvodů :

1.        Nutí nás to hlouběji se připravovat.

2.        Přechod na organizovanou hru z pohybu dělá hru těžší na rozpoznání a tím i obranu.

3.        Potom, co obránci jsou v obraném postoji 20 a více sekund, nejsou tak dychtiví bránit se proti organizované hře.

Naše organizované hry byly vytvořeny pro dosažení snadných košů, nikoli střel z dálky. Organizovanou hru jsme použili kvůli střelbě z dálky pouze, když jsme potřebovali dát trojku. Upravili jsme si hry dle našich potřeb a praktikujeme je ze zvláštních důvodů – využít sílu a talent hráčů. Také jsme přidali dvě nebo tři možnosti volby pro různé hráče. Naše hlavní zbraň může být pro „pátého“ hráče, ale také jsme dali možnost skórovat „dvojce“ nebo „čtyřce“. Organizovaná hra nám také pomohla napadnout soupeřova slabá místa. Nikdy jsme se nemuseli dorozumívat o slabinách soupeře. Máme jednoduchý signál pro hru, která by využila soupeřových nedostatků. Jestliže například soupeřova „pětka“ (pátý hráč) neubránila naši „pětku“ mimo vymezené území, vytvořili jsme hru, kde se naše „pětka“ dostala mimo vymezené území a tak využila soupeřových nedostatků. Další dobrá výhoda naší organizované hry byla, že se míč často nedostával k hráčům, kteří nebyli tak úspěšní v zakončování. Minulý rok jsme hráli 8 – 12 her, které jsme snížili na 6 – 8 her do konce roku. Důvod tohoto byl, že jsme chtěli ostatní naše hry hrát neorganizovaně, pohybem a zónovým útokem. Využili jsme první polovinu sezóny k experimentování s tímto typem her, které by našemu družstvu vyhovovaly. Když uběhl rok, zrušili jsme všechny hry, které neprodukovaly střely, které jsme potřebovali. Doplňující obrázky nabízejí malý výběr ze 151 her znázorněných v mé knize o (half-court) útoku.


Hranice (stack)

2“ staví dolní clonu pro „3“, „4“ a „5“ stojí ve dvojité cloně (stacku) na opačné straně. „3“ potom vybíhá na křídlo. „1“ dribluje k němu, potom se otáčí směrem ke dvojité cloně a přihrává „2“, který se uvolňuje kolem ní. Alternativa : „3“ jde clonit pro „2“, „2“ se uvolňuje k dvojité cloně.  









Zeď (Wall)

1“ dribluje k odstupňované dvojité cloně „5“ a „3“,  4“ se uvolňuje napříč na silnou stranu. Po příchodu na křídlo „1“ hledá „4“ v dolním postavení, nebo (v druhém diagramu) „5“ staví společně s „3“ dvojitou clonu, „2“ se uvolňuje na vrchol po dvojité cloně.








Jestřáb (Hawk)

4“ staví dolní clonu pro „2“, který jde na křídlo pro přihrávku od „1“. „1“ pak staví dolní clonu pro „5“, který si vymění místo s „1“ na vrcholu. Hraje se plynule s míčem, přihraným od „2“ na „5“ a na „3“, „2“ a „5“ staví dvojitou clonu pro „4“, který se uvolňuje kolem pro přihrávku od „1“ a střílí.


Postupný útok na osobní obranu (BOX)

přidáno: 27. 3. 2011 12:01, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 27. 3. 2011 13:25 ]

autor I. Šafránek - Žďár n. S

Tento postupný útok na osobní obranu jsme nazývali BOX a je založen na vnitřní cloně na clonícího a vytváří značné množství výhodných situací, z kterých je možno úspěšně zakončit a z kterých si každý trenér může sestavit vhodnou variantu. Naznačené zakončení tohoto útoku bylo velmi vhodné pro dobře střílející hráčky z krátké vzdálenosti, zejména z prostoru vymezeného území. Když se družstvo nedostalo k jinému způsobu zakončení, tak ke střele z vymezeného území vždy. Celý útok je náročný na načasování, dobrou orientaci a čtení celé hry, protože clony na clonící ve vymezeném území jsou clony na malém prostoru a ještě pod tlakem odpískání porušení pravidel tří sekund. Proto je důkladný nácvik tohoto útoku předpokladem jeho dobrého zvládnutí a jeho údernosti. Celý nácvik je možno rozčlenit metodou od celku k částem a zase k celku na jednotlivé části (uvolnění, clonění, střelba apod.), které je vhodné nacvičovat samostatně. Já sám jsem útok zařazoval již do úvodní části tréninku jako rozcvičení. Samozřejmě bez obránců. Varianty útoku nabízí celou řadu dalších kombinací a znesnadňují jeho čtení. Opět je nutno zařazovat útok až po zvládnutí základních útočných činností, což jej velmi podmiňuje. Důležité je, aby hráči uměli hrát zády i čelem ke koši, protože v průběhu útoku mění postavení (pivotmani hrají na křídle a rozehrávce a křídla jako pivotmani). Celý útok se hraje z několika různých postavení, což výrazně snižují jeho čtení a vzhledem k jeho variabilitě se stává velmi univerzálním v používání.

Postavení 2-1-2


1. Na obrázku je základní rozestavení v útoku. Je třeba říci, že do tohoto postavení se hráči mohou dostat i tak, že střední rozehrávač vytlačí křídlo z pozice, které se uvolňuje pro přihrávku na čáru trestného hodu. Naznačený útok tedy začíná přihrávkou hráče 2 hráči 1. Po přihrávce se hráč 2 uvolňuje kolem clony hráče 3 o očekává přihrávku od hráče 4, který mezitím vyběhl k postranní čáře pro přihrávku od hráče 1. Je třeba dávat pozor, aby hráč 3 v okamžiku přihrávky se neotáčel zády k míči, ale měl by chtít přihrávku a pak teprve stavět clonu pro hráče 2. Zrovna tak hráč 2 nesmí běžet příliš brzy, aby se míč vůbec stačil přemístit na hráče 1. Hráč 1 po přihrávce hráči 4 odbíhá kolem clonícího hráče3 do dolního postavení k hráči 5. Hráč 4 může volit přihrávku na hráče 2 nebo na hráče 3, který po clonách opět chce míč. V případě této přihrávky se pak nabízí celá řada dalších kombinací zakončení.




2. Další pokračování je, že hráč 3 se uvolňuje na čáru trojky pro zpětnou přihrávku od 4, který po přihrávce cloní pro hráče 2. Hráč 1 se uvolňuje pasivním využitím clony hráče 5 k postranní čáře pro přihrávku od hráče 3. Znovu se nabízí mnoho možností pokračování celého útoku, které je možno postupně přidávat pro znesnadnění čtení útoku. Může to být i clona hráče 3 pro hráče 5. Ale s tím si jistě poradí každý trenér sám. Zde je opět důležité časování uvolnění i přihrávek. Pokud vše proběhne plynule a rychle je zde velká výhoda rychlé změny slabé a silné strany a tzn. i možnosti včasného zaujetí pozic pro ohrožení koše hráčem 5.









3. Na tomto obrázku je naznačeno jádro celého útoku, které se opakuje ve všech ostatních pokračováních z jiných postavení. Hráč 5 běží postavit clonu pro hráče 4 a hráč 3 clonu pro hráče 5, který se uvolňuje do střelecké pozice někde do prostoru mezi čárou TH a kruhem. Hráč 1 má znovu možnosti přihrávek na hráče 4 nebo pak 5, ale i na hráče 3, který se po cloně otáčí směrem k míči a vyžaduje přihrávku. Tato přihrávka je možná při přebrání hráče 5. Zde je opět potřeba připomenout, že hráč 3 po odehrání přihrávky na hráče 1, krokem vrátí do postavení k čáře TH a sleduje situaci, aby nevběhl do vymezeného území příliš brzy. Zde je velmi důležité časování, které podmiňuje úspěšné provedení. Všechny clony musí na sebe vzájemně plynule navazovat. Velmi důležité je časování přihrávky na hráče 5. Pokud ji nedostane včas v okamžiku uvolnění, dochází ihned k tvrdé obraně nejbližším hráčem. Pokud střílí hráč 5, hráči 3 a 4 mají velmi výhodnou pozici pro útočný doskok. Hráč 2 se přesunuje na střed a zajišťuje útok proti rychlému protiútoku.


Postavení 3-2 (1-2-2)

1. Na tomto obrázku je další varianta útoku, a to z postavení 3-2 nebo taky 1-2-2. Z tohoto postavení lze plynule přejít do postavení uvedeném v předcházejícím případě. Útok začíná přihrávkou na křídlo a clonou na slabostranného pivotmana v dolním postavení. Je potřeba si uvědomit, kdo bude v kterém okamžiku zakončovat akci. Po proběhnutí celé akce zakončuje střelbou v prostoru vymezeného území křídlo, je tedy třeba mít na tomto místě dobře střílející a pokud možno vysoké křídlo. Problém se vyskytuje, když družstvo má malého středního rozehrávače, který po odehrání míče cloní pro pivota. Po přihrávce na hráče 2 se uvolňuje hráč 4 pro přihrávku k postranní čáře. Zde může dojít k prosté kombinaci hoď a běž. Po přihrávce hráč 4 vrací míč hráči 2 a může uvedenou kombinaci provést on. Zde se musí dobře dokázat uvolnit pro přihrávku hráč 2, protože je na silné straně a může být bráněna zpětná přihrávka na něj. Mezitím se uvolňuje hráč 5 kolem clony do prostoru pro zakončení mezi čáru TH a kruh a chce přihrávku od hráče 2. Zde se nabízí i kombinace vnitřních hráčů (po přihrávce od 2, přihrává 5 na 4 apod.).

2. Jestliže nedojde k přihrávce na hráče 5, přihrává 2 hráči 5, který se uvolnil na čáru trojky. Hráč 5 vybíhá z vymezeného území, dostává míč zády ke koši na tělo a musí provést obrátku na patě ke koši a ohrožovat koš střelbou i únikem (postavení trojí hrozby). Mezitím hráč 3 cloní pro hráče 1, který vybíhá na křídlo a dostává přihrávku od hráče 5 a může spolupracovat s hráčem 3, který hraje zády ke koši.













3. Pokud nedojde k žádné možné kombinaci dochází na jádro útoku popsané výše. Další pohyb hráčů je tedy již stejný jako předcházejícím případě bod 3.










Varianta z postavení 2-1-2

1. Varianta z postavení 2-1-2 nabízí skvělou kombinaci, kterou jsme často využívali. Předpokládá však, že vnitřní hráči 4 a 5 jsou natolik dobře vybavení základy, že umí hrát jak čelem tak i zády ke koši. Z naznačeného postavení se hráč 4 uvolní pro přihrávku, hráči 1 a 2 se uvolňují kolem pasivní clony hráče 3 (pořadí 1,2), přičemž hráč 2 může dostat přihrávku. Tuto variantu jsme hráli, když soupeř přečetl útok, tak jak byl naznačen v základní variantě, tzn. tato přihrávka nikdy nevyšla. Hráč 1 cloní pro 5, který se uvolňuje na místo hráče 3, který se uvolnil pro přihrávku na čáru trojkového hodu. Tato část útoku vyžaduje perfektní timing, tzn. všichni hráči se musí navzájem sledovat a zároveň musí hodnotit svoji pozici.







2. V další části hráč 4 přihrává hráči 3 a uvolňuje se kolem clony, kterou staví hráč 2. Tato clona nesmí být postavena příliš brzy, protože se obránci mohou přizpůsobit. Hráč 3 přihrává hráči 1, který hledá přihrávkou hráče 4. Uvolnění a případné zakončení v této fázi je stejné jako při flexu.















3. Následuje fáze, která vždy byla překvapující, která se velmi těžko bránila. Hráči 3 a 5 staví dvojclonu pro hráče 2, který se uvolňuje na čáru trojky a po přihrávce od hráče 1 má střeleckou pozici. Je třeba opět připomenout, že určitá nevýhoda této střelecké pozice je, že takto naznačená situace je výhodnější pro praváky, protože přijímají přihrávku od těla, provádí obrátku ke koši na levé patě a tudíž rychleji zaujímají správnou střeleckou pozici. Avšak dobře připraveným hráčům tento problém nevadí.











4. Další fáze je již reakcí na obranu či vlastní rozhodnutí hráče 2, který může volit střelbu nebo vnik driblinkem a střelbu z výskoku či další spolupráci. Je však nutné zdůraznit, že zde je třeba dobře číst situaci, protože jeden z hráčů se nebude účastnit kombinace a musí zajistit střed proti rychlému protiútoku. Většinou je to jeden z hráčů 1, 3. Tato situace však většinou končí střelou hráče 2 a velmi dobře připraveným útočným doskakováním hráčů 4, 5.







Postavení 1-4

1. Další varianta tohoto útoku je z postavení 1-4. Je to vlastně dvojitý stack v horním postavení pivota s tím , že vnitřní hráči stojí blíže čáry trestného hodu. Obě křídla 2 a 3 se odcloní pasivní clonou vnitřních hráčů a vybíhají k postranním čarám. Hráč 1 může hrát na kteroukoliv stranu a ještě před přihrávkou provede krátký driblink na stranu, na kterou bude přihrávat.













2. Po přihrávce 1 na 3 staví hráč 5 clonu pro hráče 1, který se uvolňuje do dolního postavení pivota. Může obdržet přihrávku, ale většinou se jedná o nejmenšího hráče. Zároveň se hráč 5 uvolňuje na čáru trojky jako v předcházejících případech. Křídlo 2 se uvolňuje do dolního postavení ke koncové čáře.














3. Hráč 3 přihraje hráči 5 a běží postavit clonu pro hráče 1. Současně hráč 4 staví clonu pro hráče 2, který se uvolňuje zpět do postavení na křídlo. Hráč 5 při příjmu přihrávky zaujímá postavení trojí hrozby. Velmi často se stávalo, že obránci vnitřních hráčů nebránili tak vysoko a vznikala tedy možnost střelby tříbodových hodů.














4. Hráč 5 přihraje hráči 2, který může hrát s hráčem 4. Pak nastává již známá kombinace z předchozích příkladů. Hráč 5 může vrátit přihrávku zpět hráči 1 a celá kombinace se může hrát na opačnou stranu, ale je výhodnější a lépe proveditelnější (při těsné obraně) přenést míč na opačnou stranu. I vzhledem k tomu, že se změní silná strana a při odstoupení obrany může hráč lépe a hlouběji zaujmout postavení. Tzn., že někdy nedojde k následné kombinaci, ale zakončuje hráč 4. Opět nastává celá řada variant a každý trenér si určitě zvolí pro něj nejvýhodnější.









Postavení 1-3-1

1.- 2. Varianta z postavení 1-3-1 byla námi používaná nejméně. Asi ne proto, že by nebyla dostatečně účinná, ale zřejmě proto, že předcházející varianty byly pro náš útok dostatečné a dokonale pokrývaly naše útočné potřeby. Možná také proto, že naše hráčky si více oblíbily předcházející varianty. Po přihrávce hráče 2 na hráče 5 následuje stejné pokračování jako v předcházejících případech, tedy přihrávka na hráče 1 a provedení vlastního jádra kombinace.















Vnitřní varianty

A. Vnitřní varianty vyplývají z možností a variability a zdaleka nejsou všechny, které uvedený systém skýtá. Je to jen upozornění na některé důležité situace, které se ve hře vyskytují, a které jsou výsledkem čtení obrany. První varianta vychází z prostého uvolnění hráče 5, tedy získáním pozice uvnitř vymezeného území a spolupráce s hráčem 1 na křídle. Velmi často jsme používali (a to nejen v tomto útoku, ale všeobecně) námi nazývané tzv. "nabití" útočníka. Spočívá v tom, že po přihrávce od 1 se tento hráč uvolňuje ke koncové čáře, hráč 5 mu vrací míč a znovu bojuje o pozici pod košem. Je to velká výhoda pro hráče 5, který v okamžiku přihrávky od 1 může být bráněn i jeho obráncem a zpětná přihrávka nutí obránce znovu bránit hráče 1, změní se postavení a hráč 5 zaujímá výhodnější pozici pro hru 1/1. Tato kombinace dvou hráčů je velmi výhodná v jakémkoli útoku. Současně při této kombinaci musí hráč 3 clonit pro hráče 4 a je možná i přihrávka na hráče 4. Je možné použít také odběhnutí hráče 3 za clonu na slabou stranu. Toto vše z důvodu, aby nemohlo dojít k výpomoci obráncem hráče 3 a 4.

B. Tato jednoduchá kombinace předpokládá clonu na hráče 3, který se uvolňuje kolem ní a může dostat přihrávku. Současně se však po cloně uvolňuje i hráč 5 na okraj vymezeného území pro přihrávku. Toto použijeme, když hráč 5 je výrazně bráněn zepředu nebo polovičním krytím a tím je znemožněna přihrávka.













C. Tato jednoduchá varianta znamená spolupráci hráčů 4 a 5. Avšak vždy je potřeba, aby křídlo 3 se uvolňovalo směrem ke koncové čáře, opět z důvodu výpomoci obráncem hráče 3 na vnitřního hráče 4. Vytváří se tak buď střelecká pozice pro hráče 3 nebo kvalitní postavení hráče 4 pro hru 1/1.















D. První varianta na levé straně hřiště je vlastně totožná s variantou A. Zde má signalizovat pouze možnost uvolnění do střelecké pozice hráče 1. Na pravé straně hřiště je možná kombinace tří hráčů. Clona hráče 5 pro hráče 2 a následná spolupráce hráče 3 s hráčem 2 nebo 5, který se uvolňuje po cloně pro míč.















E. Další naznačená varianta je kombinace čtyř hráčů, která využívá i rychlou a nečekanou změnu silné strany. Naznačené řešení situace ukazuje, že celé jádro útoku lze hrát daleko rychleji. Hráč 1 v podstatě naznačí driblinkem vytlačení z pozice hráče 5. Po naznačených clonách následuje přihrávka na hráče 5 a jeho spolupráce buď s hráčem 4 nebo změnu silné strany přihrávkou na hráče 1 a provedení vlastního jádra kombinace.

































Rozvoj útočné hry posta

přidáno: 27. 3. 2011 11:56, autor: Tomas Cada


KELVIN SAMPSON; WASHINGTON STATE UNIVERSITY

Naše filozofie útoku proti osobní obraně

Klíčem našeho útoku proti osobní obraně je naše schopnost dostat míč na posta. Musíme být schopni skórovat zevnitř. Výběr střelby a trpělivost nejlépe vystihují náš styl hry. Na druhé straně ale nikdy neustoupíme od rychlého protiútoku. Jestliže se naskytne příležitost vstřelit snadný koš nebo zakončit dvojtaktem, využijeme ji. Cítíme, že naše síla leží letos uvnitř vymezeného území. Jestliže vystřelíme 66% našich střeleckých pokusů zevnitř vymezeného území a většinu proměníme, budeme jako tým proti osobní obraně úspěšní. Náš útok je tvořen tak, aby každý mohl snadno skórovat. Vybírej si, bud' trpělivý a bud' chytrý.

BASKETBALOVÁ UTKÁNÍ JSOU VYHRÁVÁNA Z MÍSTA POSTA     

Vysoký hráč teď musí být schopen doskakovat, střílet, blokovat střelbu, přihrávat, driblovat, clonit, běžet přes celé hřiště a co je nejdůležitější, chránit koš (bránit). První aspekt naší filozofie útoku proti osobní obraně je rozvíjení schopnosti posta dobře se postavit. Toto je zdaleka nejdůležitější fáze útoku pivota a prvotní oblast jeho zájmu před tím, než dostane míč, před jeho pohybem a střelbou.

Rozdělili jsme základy útoku dolního posta do těchto následujících fází v pořadí:           

  1. Postavení

  2. Nabídnutí se k přihrávce         

  3. Přihrávka        

  4. Chycení míče  

  5. Pohyb

  6. Střelba

Postavení    

Tato fáze utkání je životně důležitá. Každý čtvereční decimetr hřiště na pivotu (postu) je životně důležitým územím a chce to skutečně dobrého hráče, aby toto území udržel. Náš post -   si musí být vědom faktu, že zápas o postavení na místě pivota je drsnou operací - fyzická a psychická síla jsou prvotními předpoklady pro hru na této pozici. "NPFB" (no place for babies - žádné místo pro děťátka). Základní postavení posta (diagram 1). Hráč na postu by se měl postavit nad "blok" (nad dolní třetinu vymezeného území) - měl by se postavit normálně čelem dovnitř vymezeného území.

 Diagram 1

Jakmile je míč přenesen na jeho stranu, měl by:

  1. Pivotovat do obránce.

  2. Zabrat velký prostor (nohy i paže zeširoka).

  3. Dát přednost straně vymezeného území, kde je silnější, aby při pohybu do středu vymezeného území využil své silnější ruky. (Někteří hráči na postu umí hrát na obou stranách, ale většina ne).

Principy hry pivota:

  1. Být aktivní - hýbat nohama - bojovat o postavení.

  2. Pokrčená kolena - udělat ze sebe velký cíl pro přihrávku. Nikdy nestát vzpřímen.

  3. Měnit postavení. Opouštět postavení a vracet se zpět - vodit svého obránce nahoru ve vymezeném území. Udržet obranu pozornou.

  4. Životně důležité je, aby pivot ovládl obránce - ne naopak. Měl by toho dosáhnout skrze kontakt a pohyb nohou a těla. Pamatujte si - pouze nohy hýbou vaším tělem - jako v obraně - hýbejte se na nohách.

  5. Vystavujte obránce do nesprávného postavení.

  6. Vytvářejte tolik prostoru pro přihrávku, kolik můžete. Příklady:       

  • a) Jestliže je obránce před vámi, vytláčejte ho co nejdále od koše, abyste si vytvořil co nejvíce prostoru pro lobovanou přihrávku (běžte výše nebo dále ven z vymezeného území).                                                                                                                                                                                

  • b) Jestliže obránce hraje proti vám v horním postavení, vytáhněte ho výše ve vymezeném území, abyste vytvořil prostor pro přihrávku po zadní čáře.    

  • c) Jestliže proti vám hraje obránce z dolní strany, běžte ještě níže a držte ho za sebou.                                                                                          

  • d) Jestliže hraje za vámi, stůjte u něho tak, abyste ho cítili, ale vyhněte se nebezpečí pravidla 3 sekund.

  1. Zabraňte nebo překážejte pohybu obránce.

  2. Staňte se terčem pro přihrávku tím, že natáhnete ruce dál od obránce. Braňte cílový prostor přihrávky dobrým využitím těla.

  3. Nepouštějte hráče zpoza sebe příliš brzy, ale až poté, co je míč přihrán a je u vás.

  4. Při lobu využijte odstavení bokem. Držte ho bokem, dokud nebude míč u vašeho nosu. Stůjte těsně u obránce a přiskočte k míči. Máte jeden krok do koše - nedriblujte - nepouštějte míč - obránce by měl být nad vašimi rameny.

  5. Nikdy nespouštějte oči z míče.

Nabídnout se k přihrávce

  1. Hráč na postu by se měl nabízet nataženou vnější rukou od obránce a chránit prostor tělem a předloktím (vzadu).

  2. Přihrávající by měl ruku vidět a přihrát od obránce.
  3. Nepřihrávejte na posta, jestliže je od vás obránce dál než 60 cm - přimějte ho, aby vás bránil.

Chycení míče

  1. Ve většině případů - oběma rukama.

  2. Dejte míč nad úroveň brady. 
  3. Nejdříve se podívejte k zadní čáře.

Pohyb

  1. Z postavení dolního posta můžete použít jen jeden driblink - silový pohyb po zadní čáře! Je to jeden driblink dvěma rukama pro silový pohyb dovnitř - snižte těžiště - udržte rovnováhu (ramena k desce, bez smečování míče) - připravte se prudce odrazit. 

  2. Ukročte sebevědomě - když máte míč, prostor posta musí být váš - "Jste král!".

  3. Máte tři základní varianty:            

  • střelbu                                                                                                                         

  • přihrávku                                                                                                                                

  • driblink po zadní čáře

  1. Otočte se a z výskoku vystřelte (asi ze 3 metrů)

  2. Střelba přes hlavu

Je životně důležité, abyste ovládal dokonale přihrávku.

Střelba

Nestřílejte z obtížné pozice. Nenuťte se do střelby, měl byste vědět, jestli jste v dobré pozici nebo ne. Abyste byl neustále střeleckou hrozbou, potřebujete pouze 3 základní varianty střelby :

  1. Střelbu z výskoku po otočení.

  2. Střelbu přes hlavu.

  3. Silový dvojtakt.

Pravidlo pro hru na dolním postu je : "Nejprve střelba, potom přihrávka". Pro hru na horním postu : "Nejprve přihrávka, potom střelba".



Signály při rozskoku

přidáno: 27. 3. 2011 11:43, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 27. 3. 2011 12:01 ]




















Rozskok, je jedna z mnoha situací, kterou můžeme provádět i pomocí signálů. Jsou rozskoky, kdy nelze situaci odhadnout dopředu a naopak jsou rozskoky, kdy lze předpokládat, že družstvo získá míč a zde se nabízí jednoduchá a rychlá řešení.
Rozskok zakončuje rozeskakující se hráč. Tento signál je jedním z nejefektivnějších, protože pokud se míč dostane za záda soupeře, tento reaguje téměř vždy stejně a to otočením se za míčem, aby sledoval „jak to dopadne“. Hráči jsou v postavení dle obrázku na kruhu. Rozeskakující hráč odbije míč na hráče 1 u postranní čáry. Současně vybíhá hráč 2 nejblíže soupeřovu koši na úroveň prodloužené čáry TH k postranní čáře, dostává míč od hráče 1. Jakmile odbije rozeskakující hráč 5 míč, ihned běží středem ke koši, očekává přihrávku od hráče 2 a zakončuje útok. Při tomto signálu je dobré dávat pozor na to, aby nebylo zřejmé, kam bude směřovat odbití míče. V tomto postavení hráč 1 dostane míč na levou nebo pravou ruku. Celé postavení musíme upravovat podle postavení soupeře, ale v podstatě se jedná o velmi úspěšný signál, protože většinou soupeř obsazuje obě strany hráče 2 nejblíže k jeho koši. K postranní čáře musí také vybíhat i hráč 4, který svým pohybem váže pozornost obránce nebo může hrát jako trailer v případě, že rozeskakující hráč je pokryt. Při nácviku si musíme všímat i možných variant při jiném postavení obránců. Jedna z těchto variant je odbití na hráče nejblíže k soupeřovu koši (obr. 2). Situaci pak můžeme řešit dle obrázku, hráč 2 může přihrát buď hráči 1 a ten následně hráči 5 nebo hráč 2 může přihrát přímo hráči 5. Vše vyplývá ze čtení situace na hřišti. Je třeba zdůraznit variabilnost, hráči nesmějí rozskok provádět slepě podle schématu. Tak vzniká nejvíce chyb.




Další možností je zakončovat hráčem, který stojí na obranné polovině, tedy nejblíže k vlastnímu koši. K tomuto případu dochází při postavení obránců jako na obrázku. V podstatě můžeme celý rozskok otočit v případě, že obránce bude stát mezi hráči 1 a 4. Potom odbití míče směřuje na hráče 3, hráč 2 se uvolňuje k postranní čáře na opačnou stranu, než je naznačeno na obrázku a zakončuje hráč 4. Samozřejmostí musí být, aby přihrávající hráči pokračovali dále ve hře a nikoli, aby pro ně signál skončil úspěšnou odehranou přihrávkou. Zejména hráč, v diagramech označený jako ten, který dává poslední přihrávku, se musí dále nabídnout pro možnou zpětnou přihrávku. V naznačených diagramech je opomenuta častá varianta obrany a to, že jeden obránce zůstává na oblouku trojkové čáry a "zajišťuje" obranu. Jedná se o další možnou variantu, kterou je potřeba vyzkoušet s hráči na hřišti. V tomto případě vznikne na hřišti situace 2/1 s hráči 2 a 3.



Pokud zkoušíme nacvičit signály při rozskoku, nejdříve musíme nacvičit vlastní signál a potom prostudovat další možné varianty, vyzkoušet různá postavení obránců. Důležité je si uvědomit, jaké máme možnosti pro případ, že chceme rychle zakončit vyhraný rozskok. Pokud projdeme možnosti, které se nabízejí, dojdeme k poznání, že existuje vždy varianta, jak zakončit vyhraný rozskok efektivně a rychle. U všech standardních situací je však moment překvapení na prvním místě. Nelze hrát jeden signál neustále dokola, ale je třeba vědět, kdy který můžeme zahrát. Pokud budeme hráče učit nějaký signál, je třeba, aby znali všechny možné varianty a je třeba, aby jednoduchým způsobem se dorozumívali, jaký signál se bude hrát, na koho půjde první přihrávka ap., protože použití toho kterého signálu hráči zjistí až z postavení na kruhu. Všechny signály vyžadují určitou úroveň znalostí a umění individuálních činností. Když pominu práci hráčů, tedy boj o postavení na kruhu, odbíjení míče rozeskakujícího hráče (způsob postavení často prozradí úmysl; do jakého prostoru odbíjet míč) apod., musí být naprostou samozřejmostí umění řešit situace 1/1, 2/1 a kvalitní přihrávky.

autor I.Šafránek www.basketfanclub.cz


The continuity motion offense 1-4

přidáno: 27. 3. 2011 11:37, autor: Tomas Cada


(systém postupného útoku s kontinuálním pohybem hráčů v rozestavení 1-4)

Bobby Mahala, Wagner College (New York), CaAD, č. 3, 1998

(přeložil Ing. M. Augustin – České Budějovice)

Tento útok vytváří neustálý tlak na obranu přenosem míče ze silné strany na slabou.

Když se hra nedaří, mají mladí hráči tendenci ztrácet sebedůvěru a začínají se bezúčelně pohybovat po hřišti, zvláště při utkání na cizím hřišti. Toto je jeden z důvodů, proč pevně důvěřuji systému „continuity offense“ v postupném útoku. Tento systém poskytuje hráčům přesný návod, co mají dělat, aby byli neustále organizovaní a sebevědomí.  Zvláště efektivní je to u hráčů, kteří mají zvládnuté přihrávání, uvolňování a clonění. Během sezóny začínají hráči chápat, jak mají hrát. „Continuity offense“ z rozestavení 1-4 učím každého hráče přijmout určitá pravidla a úkoly, za které odpovídá.

Začínáme z rozestavení 1-4, jak je naznačeno na obrázku 1, s křídly (č.2 a č.3), což je střelec (shooting guard) a malé křídlo, dvěma vysokými hráči (č.4 a č.5 – power forward a center) a rozehrávačem (č.1). Vysocí hráči (4 a 5) vycházejí z postavení v rozích vymezeného území na čáře trestného hodu. Křídelní hráči 2 a 3 s nimi vytvoří řadu na protilehlých křídlech, přibližně ve vzdálenosti 5m od jejich postavení. Rozehrávač zaujme pozici ve středu hřiště asi 3 – 5 m nad čarou trestného hodu. Tento útok je nejúčinnější proti osobní obraně. Může být zahájen středním rozehrávačem přihrávkou kterémukoli spoluhráči nebo únikem křídelního hráče po koncové čáře (backdoor). Při tomto systému je obrana velmi zranitelná vůči tomuto způsobu úniku křídelního hráče. Přenosem míče ze silné strany hřiště na slabou vytváří neustálý tlak na obranu a pokrytí hřiště. Konečným výsledkem je agresivní systém, který je nebezpečný pro obranu ve vnějším i vnitřním prostoru a umožňuje hráčům tvořit. Pomalí hráči můžou využít návaznost útoku k uvolnění, střelbě, úniku nebo přihrávce. Rychlý hráč může zužitkovat své dovednosti k úniku podél koncové čáry ke koši nebo k narušení obrany vnikem s míčem do vnitřního prostoru. Útočníci mohou také obranu donutit ke krytí většího prostoru a tímto způsobem tak ztížit vzájemné vypomáhání obránců, přebírání při clonách a vytvořit tak převahu, což ovšem může vést k  vytvoření příležitosti k zakončení.

Základní pravidla pro tento útočný systém jsou tři :

1.      Po postavení clony se rychlým pohybem (flash out) uvolni k míči.

2.      Po cloně na hráče v dolním postavení na hranici vymezeného území se po krátkém zastavení (post up) uvolňuj do roho hřiště na silnou stranu.

3.      Po přihrávce jdi clonit od míče.

 Všechna tato pravidla jsou využívána poté, co rozehrávač zahájí útok přihrávkou na křídlo.

Přihrávání na křídlo

Obrázky 1 – 8 znázorňují návaznost útoku v případě, že rozehrávač zahájí útok přihrávkou na křídlo.

Obr. 1 : 1 přihrává hráči 2 a uvolňuje se středem hřiště směrem ke koncové čáře a vybíhá na slabou stranu do dolního postavení na hranici vymezeného území.

Obr. 2 : 4 cloní hráče 3, který se uvolňuje na silnou stranu do dolního postavení, z kterého vybíhá do rohu hřiště. 4 se po cloně obrací pro přihrávku od hráče 2 (Pravidlo č.1 : Po postavení clony se otevři směrem k míči.)

Obr. 3 : Jakmile 4 dostane přihrávku od hráče 2, 5 cloní v dolním postavení, který se po cloně uvolňuje V-únikem k míči pro přihrávku od hráče 4.

Obr. 4 : 1 má možnost vystřelit – nasadí na střelu nebo pak může přihrát hráči 5 do dolního postavení. 5 zůstává na této pozici asi 2 sekundy a pak vyráží do rohu na silnou stranu. (Pravidlo č. 2 : Po clonění hráče v dolním postavení na hranici vymezeného území, zůstaň chvíli na pozici a pak vybíhej do rohu na silné straně). Současně hráči 4 a 2 staví clonu pro 3, který se uvolňuje k míči a pak do dolního postavení na hranici vymezeného území na silné straně. (Pravidlo č.3 : Po přihrávce jdi clonit od míče – 4 a 2 cloní hráče 3.)

Obr. 5 : 2 využívá clony hráče 4, dostává přihrávku a má možnost střílet z vrcholu kruhu.

Obr. 6 : 2 po přihrávce od hráče 1 dribluje na křídlo a má možnost přihrát hráči 4 na hranici vymezeného území. 4 zůstává 2 sekundy na pozici a pak vybíhá do rohu.

Obr. 7 : 4 vybíhá do rohu. 5 vybíhá po cloně hráče 3 podél koncové čáry do dolního postavení na hranici vymezeného území na silnou stranu. 1 jde clonit 3 v dolním postavení, který pak vybíhá na vrchol oblouku a může dostat přihrávku a střílet z této pozice.

Obr. 8 : 3 dostává přihrávku od 2, dribluje na křídlo a může přihrát hráči 1 do dolního postavení. 1 zůstává na pozici dvě sekundy a vybíhá do rohu. Útok pokračuje, jakmile hráč 4 vybíhá po cloně hráče 5 podél koncové čáry do dolního postavení na hranici vymezeného území.

Nelze zapomínat na to, že útočící hráč se snaží zakončit a v případě, že se mu naskytne možnost dobré pozice pro střelbu, musí být využita. Dochází k přenášení míče ze silné strany na slabou, které se opakuje až do vytvoření dobré střelecké příležitosti.

Přihrávání na posta do horního postavení na hranici vymezeného území

Obrázky 9 – 15 naznačují sled akcí v případě, že střední rozehrávač zahájí útok přihrávkou na posta v horním postavení (hráč č. 4).

Obr. 9 : 1 přihrává 4 a 2 se uvolňuje ke koncové čáře směrem ke koši (backdoor) a poté vybíhá podél koncové čáry do rohu na silné straně. 5 staví clonu hráči 1, který se uvolňuje směrem ke koši (Pravidlo č. 1 : Střední rozehrávač se uvolňuje vždy kolem posta v horním postavení na slabé straně)

Obr. 10 : 5 vybíhá po cloně pro přihrávku od hráče 4 na vrcholu tříbodového oblouku, zatímco 3 cloní hráče 1 v dolním postavení. 1 se využitím clony uvolňuje V-únikem na křídlo.

Obr. 11 : 5 přihrává hráči 1 na křídlo, který se snaží přihrát hráči 3 do dolního postavení. 3 zůstává 2 sekundy na místě, aby vytvořil clonu pro hráče 2, který se po cloně uvolňuje přes vrchol oblouku do dolního postavení na hranici vymezeného území na silné straně.

Obr. 12 : 4 se uvolňuje po cloně postavené hráčem 5 pro přihrávku od hráče 1 na vrchol kruhu, kde může v případě, že je v dobré pozici, vystřelit.

Obr. 13 : Po zpracování přihrávky od hráče 1 se hráč 4 snaží vystřelit. V případě, že to není možné, snaží se přihrát hráči 5 do dolního postavení. Když není hráč 5 v dolním postavení, hráč 4 dribluje na křídlo, aby mohl hráč 5 zaujmout pozici v dolním postavení, ze kterého po dvou sekundách vybíhá do rohu.

Obr. 14 : Jakmile 5 vybíhá do rohu, hráč 3 využívá clonu hráče 2 na koncové čáře a přesouvá se do dolního postavení na silné straně. Hráč 1 pak cloní (downscreen) hráče 2 v dolním postavení, který se uvolňuje na vrchol kruhu pro přihrávku od hráče 4. V případě, že se dostane do střelecké příležitosti, využije jí.

Obr. 15 : 2 dostane přihrávku od hráče 4 a dribluje na křídlo a snaží se přihrát hráči 1 do dolního postavení, který asi po 2 sekundách vybíhá do rohu. Útok pokračuje, když hráč 5 využije clonu hráče 3 a zaujímá dolní postavení na hranici vymezeného území na silné straně. (Všimněte si, že jde o stejnou situaci jako na obr. 13 jen s obrácenými stranami.)

Další logický průběh tohoto útočného systému je zahájen středním rozehrávačem v případě, že dribluje na křídlo. Pak následuje sedm herních situací, které navazují stejným způsobem jako v předchozích dvou sériích.

Důležité připomínky :

1.      Nuťte obranu pracovat přenášením míče ze silné strany na slabou.

2.      Hráči musí být agresivní a pečlivě stavět clony.

3.      Hráči musí přihrávat na stranu vzdálenější od obrany a chytat přihrávku v trojitě nebezpečném postoji.

 

1.      V průběhu sezóny bude trenérova trpělivost odměněna, jakmile se hráči sžijí se svými úkoly, za které odpovídají.

2.      Jednotlivé posty je možné měnit a mohou být přizpůsobeny určitým hráčům.

3.      Tréninky by měly obsahovat mnoho cvičení na přihrávání, clonění, uvolňování.

4.      Herní cvičení 3/3 na jeden koš jsou dobrou možností, jak zvládnout základní dovednosti.

5.      Důležité je opakování, tento útočný systém se může nacvičovat bez obrany.

6.      Nacvičujte útočný systém nejméně 15 minut každý trénink a postupně přecházejte do hry 5/5.

7.      Nezbytné je načasování akcí, protože hráči musí měnit směr a rychlost při V-únicích.

8.      Všechna uvolnění hráčů by měla vycházet ze způsobu hry obrany. V případě, že je bráněna přihrávka (overplay), je obrana zranitelná vůči backdooru. Při odstoupené obraně je pro ní nebezpečný přenos míče přihrávkou, z kterého budou vznika střelecké příležitosti.

 Myslete na to, že tento útok přináší mnoho střeleckých příležitostí.





1-10 of 17