Davide, jsi bývalý skvělý hráč, nemáš někdy při zápase chuť nejradši na to hřiště  vtrhnout? 
Touha a chuť by byla, ale roky nejdou zastavit. Ale díky práci v klubu jsem zůstal u basketbalu a ta práce mně naplňuje.

Tvůj tým je v extralize pokud se nepletu jediným, který se spoléhá na české (a slovenské) hráče. Je to tvoje krédo, nebo shoda okolností?
Ze začátku to byla určitá nutnost, teď už to v klubu bereme jako normální. Jako hráč si pamatuji dobu, kdy kluby si své hráče museli vychovat a starat se o jejich rozvoj, takže pro mě to není nic nového.  Já osobně mam z toho dobrý pocit protože i mně jako hráči musel někdo dát šanci, abych mohl trénovat a hrát v I. lize a já to teď jenom vracím.    

Ve své práci s týmem, je ti bližší zlepšování individuálních dovedností hráčů, které vedou ke zkvalitnění projevu týmu, nebo raději piluješ herní systémy? 
Protože pracuji většinou z mladšími hráči tak se zaměřujeme na základní individuální dovednosti, a ty potom zabudováváme do systému.

Ještě jedna otázka do tvé kuchyně, připravuješ se nějak speciálně na obranu soupeřových hvězd, především asi těch zahraničních posil, nebo spíš se věnuješ konstantním principům obrany bez ohledu na soupeře?
Máme konstantní styl obrany, ale vždy zdůrazňuji herní přednosti soupeře a to i hráčů.

Můžeš vyjmenovat 3 nejdůležitější trenérské zásady, které ty uznáváš?
• Beru hráče jako partnera. 
• Věřit v tým a v jeho schopnosti.
• Vytvářet vize. 

Věřím, že podpora fanoušků je v Opavě skvělá, určitě je to pro tvoji práci motivace….?
Cele prostředí opavského basketbalu je motivující.

Díky za rozhovor a přeju Ti hodně vítězných košů!!!!!!!!

Nájezd po koncové čáře

úvaha hráče z NCAA

Mnoho koučů věří ve starou „pravdu“, že by hráč neměl najíždět podél koncové čáry. Poslední týden jsem našel na twitteru některé přesvědčivé argumenty, že nájezdy podél koncové čáry vedou k více ztrátám (předpokládám, že zřejmě v porovnání s ostatními způsoby nájezdu, protože jsem takové srovnání nikdy neviděl). Dnes ráno jsem viděl zápas v lacrossu mezi Duke a John Hopkins Un. Nevím nic o lacrossu, protože lacross nikdo do konce minulého století na západním pobřeží nehrál. Nicméně, útok velmi často využíval prostoru za brankou, podobně jako hokejisté. Strategicky vzato, dává to smysl; brankář a obránci nemohou vidět zároveň míč (puk) za brankou a zároveň ostatní útočníky před brankou.

Steve Nash často využívá koncovou čáru pro ze stejného důvodu. Zatímco dribluje podél koncové čáry, tak obránci se otáčí za míčem. Obránci v blízkosti koše často vykročí směrem k Nashovi, aby zabránili případnému zakončení např. donáškou zpoza koše. Obránci dál od koše sledují míč a ztrácí kontrolu pohledem na svého útočníka.
Když je míč na vrcholu perimetru, tak obránce je mezi košem a svým obráncem a upravuje si pozici tak, aby viděl jak míč, tak svého obránce. 
Takže když Nash dribluje podél koncové čáry, tak Stoudamire nabíhá před obroučku,  Richardson  do rohu pro tříbodovou střelbu a Frye jde na perimetr z vymezeného území pro trojkovou střelu.. Nájezd Steva Nashe narušuje celou obranu a obránci ztrácí na vteřinu přehled o svých hráčích, což dává Nashovi čas najít volného hráče pro střelbu.

Argumenty, proč nepraktikovat nájezd podél koncové čáry jsou :
- spoluhráči předpokládají, že hráč s míčem vystřelí a neuvolňují se do volných prostor
- hráči s míčem při nájezdu často jdou do výskoku po 2-3 driblincích, který často končí ztrátou. Nicméně tento argument platí obecně, nikoliv jen při nájezdech po koncové čáře. Hráč s míčem vyskočí a chce udělat rozhodnutí ve vzduchu.

Problémem není však směr úniku, ale nedostatek pohybu spoluhráčů a unáhlená rozhodnutí hráčů, kteří málo trénují nájezdy do mezer v obraně, čtení obrany a  správná rozhodnutí. Kolik týmů driluje na tréninku tyto nájezdy? Kolik týmů trénuje pohyb spoluhráčů bez míče při nájezdu hráče do vymezeného území? Některé z těchto aspektů popularizuje tzv. Dribble drive offense motion (jeden z motion útoků), týmy v NBA jako San Antonio Spurs používají nájezd po základní čáře a přihrávku  do druhého rohu na střelce,který vybíhá ze clony.
Hráči musí být schopni úniku každým směrem, jinak je snadnější je uhlídat. Skutečnosti tedy je, že by neměl být eliminován únik po základní čáře, ale kladen důraz na  kontrolu pohybu těla a na sebedůvěru. Namísto toho, aby hráč ukončil dribling jakmile se setká s tlakem obrany, měl by být schopen udržet dribling a nají nejlepší variantu. Nash často najíždí v menší než největší rychlosti, což mu pomáhá při rozhodování se. Mnozí mladí hráči najedou ve větší rychlosti, než při tréninku, obzvlášť když vyhodnotí situaci prvotně tak, že mají volnou cestu do koše.

Věc se tedy má tak, že otázka nezní zda najíždět, ale jak. Když hráči trénují dribling vymezeným územím, aniž by museli vystřelit, když se učí fintování před střelbou , tak jejich hra bude častěji úspěšná bez ohledu na směr nájezdu. Když je nájezd po základní čáře správně používán, tak se otevírají možnosti pro dobrou přihrávku a nájezd vytváří pro spoluhráče střelecké pozice,které jsou nedosažitelné při nájezdu středem.

Když se nezlepšuješ, tak se zhoršuješ. Nikdo nezůstává stejným

Video : Tzv plavání

Video dává hráči variantu, jak získat na písmenech prostor pro příjem míče z perimetru

Aut z koncové čáry Multi

 Útok začíná clonou hráče 3 na hráče 4 ....

 Aut z koncové čáry Multi

Když hraješ 5 na 5, tak koučuješ, když hraješ 2 na 2, tak učíš hrát

 

 

Čti a reaguj: Příklad tréninku

Trénink by měl vycházet z...

Kdykoliv spolu hrají 2 týmy, nebo hráči stejných kvalit, tak ten s větší odvahou vyhraje

Tak pokud hrajete nějaké rozhodující zápasy,tak ať děláte vašim fandům větší radost,než mají tito hoši