Driblér č.5/11

přidáno: 6. 3. 2011 1:23, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 23. 1. 2012 11:59 ]

Většina toho, co jsem se naučil a moje filosofie, týkající se koučování basketbalu, se nejvíce rozvinula po velké frustraci – DickBennett
 

Rick Torbett: Čti a reaguj (Read and React) :

Vím, že pojem „přicházet s novými neotřelými nápady“ bývá používán až příliš často a je tak trochu obnošený. Kritici mi řeknou,že „není nic nového pod sluncem“, pokud se to týká basketbalu.Tak tedy, já nemluvím o novém způsobu střelby,driblování lokty,nebo bránění na všech čtyřech. Nemluvím ani o novém způsobu používán clon nebo posledním hybridu nového útoku.
To o čem mluvím, je nový přístup k rozvoji hráčů,týmů a dokonce trenérů. Abyste porozuměli výhodám „útočného systému čti a reaguj“ (od ted zkráceno na „ČaR), je nutné nejprve porozumět podstatě toho, co chce ČaR řešit. Byly to frustrace s nevyřešenými problémy, které mne vedly k rozvoji ČaR.

Moje frustrace z tradičního systému
Když před 30 lety jsem skončil karieru hráče, vstoupil jsem na trenérské pole,měl jsem velmi jednoduchý cíl : Pokračovat v užívání si této krásné hry tím, že jí budu učit ostatní. Dost slaboduché, což? Žádný režisér v Hollywoodu by z toho film neudělal. Ale já chtěl na té cestě za šampionem na denní bázi učit děti hrát basketbal.
 
Nedostatek času učit basketbal

Rychle jsem poznal, že matematiku mohu učit v kteroukoliv roční dobu, ale pokud jsem na střední škole v USA, tak učit basket před určitým termínem je ilegální. Jistě, mohl bych pracovat maximálně s 2 hráči, žádný jiný nesmí být v hale, ani do ní dokonce nakouknout! Takže když jsem chtěl učit 12 hráčů denně, tak při 2 hodinovém tréninku bych strávil 6 hodin po škole navíc, bez kousku jídla. To by mně přivedlo domů v 11 večer,ještě k tomu hladovějícího .A kdy tedy jsem mohl začít trénovat náš tým? Tři týdny před prvním zápasem, jak šlechetné!! To znamená mít asi 12-13 tréninků před tím,než začnu sčítat výhry a prohry, které rozhodnou,jestli budu mít příští rok práci nebo ne. 
A tak každá sezona začala stejně. Začal jsem se základy, přešel k základním principům, které umožňují hrát týmu jako orchestr, ale tak se zbývajícími 5 tréninky se dostavilo jasné vědomí, že nejen, že nebyl čas na vypilování základů a principů hry, ale hráči také neuměli překonat pres, vhodit míč do hry, hrát protiútok a zakončit rychlý protiútok, útok proti osobce nebo zoně. Ne jen to,když jsem vysvětloval,jaké obrany budeme hrát, hráči se dívali stejným pohledem jako tele na nová vrata.Takže 5 tréninků před zápasem a naším městským rivalem jsem udělal to samé,co můj kouč na střední škole: Opustil jsem všechny pokusy o trénování drilů a základů hry a nasadil hry, kdy hráči hrají herní sety jako malí roboti. Jakmile jsme se dostali do další části soutěže, tak všechny moje herní triky byly odhaleny skauty a můžete si představit ten důsledek. Když malý Johnny nemohl přihrát z bodu A do bodu B, tak přihrál komukoliv( jenom s modlením, aby měl stejnou barvu dresu), kdo umí  1-5 dovedností k zakončení.  
Pak už nezbylo než doufat, aby moji 2 hráči amerického fotbalu, kteří si právě zvykali na kulatý míč, aby doskočili nějakou minelu a trefili se do koše. Zní to jako bych byl frustrován? Potřeboval jsem vždy letní prázdniny, abych se vzpamatoval a přesvědčil sám sebe, že můžu příští rok udělat lepší práci. Ale každé jaro jsem byl ještě více motivovaný, abych se dostal na kteroukoliv trenérskou kliniku,kam mě ještě dovezl můj Ford Maverick.Posbíral jsem desítky her NCAA šampionů proti osobní obraně, které měly mému malému Johnnymu a jeho spoluhráčům pomoci vyhrát šampionát.Příští rok hrálo pochopitelně 19 z 2O soupeřů zonovou obranu.

Většina her stejně nefunguje, aneb jak jsem dospěl k bodu obratu

Od poloviny 90 let se staly 3 věci, které přispěly k obratu v mém myšlení.

1.Po poněkud průměrné sezoně se mně můj asistent zeptal, jestli jsem byl spokojený? Nijak zvlášť, odpověděl jsem. Zeptal se mne, co bych udělal jinak, kdybych zahodil náš současný program a začal s novým. Učil bych děti hrát basket na základě principů, odpověděl jsem. A pak se zeptal, proč to tedy neudělám? Upřímná odpověď zněla : nevím jak. Mám spousty střípků,s 2 nebo 3 hráči, ale jako celek to neumím. Celá věc se jevila jako docela nedostižný úkol : vytvořit útočný systém,který který bude zahrnovat útok při přechodu na útočnou polovinu, útok proti osobní obraně,zónové obraně,bez limitu na jeden způsob ofenzívy (5 venku,4 venku nebo 3 venku) a bez potřeby určitých typů hráčů, ideálních pro některou z her. (zůstaňte naladěni, ČaR to umí)

2. Využil jsem všechny naše videa z minulé sezony a spočítal všechny body ze šestek, útočných doskoků, rychlých protiútoků, z herních setů, z přerušených útoků apod. a přišel jsem na neuvěřitelný nepoměr. 80% košů, kterých jsme dosáhli, padli z našich narušených útoků, z protiútoku a z dalších základních principů basketbalu.Naopak z akcí, které jsme měli naučené, jsme dali pouze 20% našich bodů!!! Ale v tréninku byl ten poměr přesně obrácený : strávili jsme 80% našeho útoku trénováním akcí a méně než 20% trénováním principů basketbalu. Tak jsem se sám sebe zeptal, proč trávíme 80% našeho tréninku na to,abychom z toho dali 20% našich košů?

3. V tu samou dobu jsem zažil jistý úspěch s hráči, kteří spolu hráli cca 5 let. S nimi jsme se dostali do final 4 poslední 2 roky. Byli talentovaní? Ano, ale ne tak,jak by jste si mohli myslet. Pouze 2 se dostali dále na universitu. Jejich skutečným talentem bylo koordinované úsilí. Znali jeden druhého. Byl jsem za to zodpovědný já? Stal jsem se náhle trenérským geniem? Ne.Za náš úspěch mohlo to, že spolu hráli téměř 6 let a jejich program byl charakteristický tím, že obsahoval s postupem času méně a méně herních setů a stále více principů basketbalu.

Proč tito hráči nevědí víc,když se dostanou na naší úroveň?
Proč hráči,kteří přijdou do našeho programu mají tak malý rozsah dovedností? Proč musím začínat s každým znova?Podívejme se současný obrázek v USA : není zde jednotný systém výchovy hráčů. Proto se může stát, že hráč nebo hráčka může mít ve věku od 10 do 18 let každý rok jiného kouče. To může přinést minimálně 4 problémy :
1. Každý může učit něco jiného, takže nejenom na sebe nenavazuje to, co bylo v programu loni, ale může si to navzájem i odporovat
2. Někteří trenéři učí příliš mnoho příliš brzo a hráči se tak stávají mistři ničeho.
3. Někteří učí jen to, co je naučili jejich vlastní trenéři. To by nebylo naškodu,pokud oni byli dobří. Ale co když nebyli?
4. Velmi často trenéři začínají vždy znova od začátku. To však vzhledem k časovým limitů vede  hráče pouze k limitovanému rozvoji dovedností.

Pozn. k ČaR

Čti a reaguj, v originále „Read and React“ je velmi aktuální způsob trénování mládeže a využití nabývaných dovedností při hře. Pokud se stane dlouhodoběji základem trénování, je velmi pravděpodobné, že vychová velmi dobré basketbalisty, kteří mají vysoké basketbalové IQ a jsou použitelní následně pro kteréhokoliv trenéra, neboť skvěle zvládají zásady basketbalu. Na rozdíl od jiných motion her je Read and React jednodušší a učí hráče při automaticky reagovat na svého obránce a to jak s míčem, tak bez míče. Považuji tento fakt za velmi důležitý. Vezměme např. zápas, do kterého nastoupilo 8 našich hráčů. Pokud zprůměruji dobu, kterou byli u míče, tak je to 20:8=2,5. Ano v průměru 2,5 minut má hráč v držení míč. To samozřejmě není objektivní pravda, většinou rozehrávači mají míč v držení daleko déle než pivoti atd. Takže počet minut, které odehraje hráč v útoku bez míče je tedy ten zbytek, který strávil na hřišti. Nechci se rozebírat příliš v číslech, jsou tak jako tak nepřesná, ale to, jestli umí 4 hráči bez míče správně reagovat na pohyb hráče s míčem je naprosto zásadní.
Navíc když se tímto způsobem trénování naučí hře, je pro ně mnohem zábavnější, jsou na hřišti mnohem více samostatní a koučování při zápase se omezuje na minimum, naopak o to větší váhu má „koučování“ na tréninku.
Osobně  bych tyto principy doporučil trenérům mládeže i u nás.mch

Mini dotazník pro trenéry :  rád bych se dověděl víc o :
a) read and react – čti a reaguj
b) plánování treningů
c) jak naučit střílet
d) jiné téma – jaké?

prosím odpověd zašlete na kontakt@e-basket.cz, vylosovaný trenér dostane píšťalku viz obrázek
                              


Když mluvíš se svým týmem po zápase, tak nikdy nemluv o hráči, který byl hvězdou zápasu. Mluv o tom, jak ostatní hráči pomohli k vítězství v zápase. Buď si jistý tím, že tu chválu šíříš co nejvíc. Pak měj individuální pohovory s 1-3 hráči, abys je pochválil, nebo povzbudil. Buď si jistý tím, že jsi tyto hráče ovlivnil- Mike Krzyzewski

 

Drily 3na3

Následující situace jsou některými základními, které je vhodné zvládat při hře 3 na 3

Drily 3 na 3 


Rozhovor s: Hana Horáková

představovat nejlepší hráčku Evropy 2010 asi není zapotřebí


 Hanko, už umíte říci turecky „promiň za špatnou přihrávku“ nebo „ přebírám“? Nebo umíte si říct o turecký med? 

Nene,když jsem přijela tak jsem se chtěla naučit základy turečtiny,ale je to naprosto jiný jazyk než naše slovanské,takže jsme měly problémy i s některými jmény spoluhráček!:o))Teď už ale pár slovíček zvládám.

Dnes už Jste nepochybně zkušená hráčka, nicméně jaké to bylo zvykat si ten Babylon různých nových spoluhráček, které musíte na hřišti dirigovat? 
Když jsem byla v ČR tak jsem hodně slyšela o tom jak to máme super,když spolu hrajeme už delší čas.Nikdy jsem tomu moc nepřikládala váhu,ale teď vidím o co to je jednodušší!

Můžete říci něco o intenzitě a vůbec o způsobu trénování, liší se od toho, na co Jste byla dosud zvyklá? Věnují Vám trenéři pozornost jako střední rozehrávačce? 
Tréninky nemáme intenzivnější než jsem zvykla,navíc se cestuje na tureckou ligu o den dřív takže není tolik času.Neděláme tolik individuálních věcí,spíš se věnujeme herním kombinacím.

Osobně považuju dobrou střední rozehrávačku za prodlouženou ruku trenéra na hřišti. Je to umění, do kterého je nutné zřejmě dozrávat. Můžete k tomu říci svojí osobní zkušenost, např. kdy Jste sama začala ve své kariéře při hře cítit, že tým a hru opravdu řídíte a že se cítíte jistě v této roli? 
Rozehrávačka by měla určitě hodně komunikovat s trenérem aby přesně věděla co a kdy hrát.Mě tahle role dřív hodně neseděla,ale poslední dobou už mě to nevadí!

Zajímá mně, jestli považujete některou hráčku za nejlepší rozehrávačku(pozice point guard) na světě a proč? 
Mám hráčky,které považuju za moc dobré,ale nechci to tady psát.

Hanko, co je nejdůležitější pro to, aby člověk mohl hrát špičkovou rozehrávačku? Je to komplex individuálních dovedností, čtení hry, znalost předností spoluhráček…… 
Na prvním místě bych asi řekla dobré zdraví-znám plno super hráček,které musely kvůli němu skončit!
Pak bych asi řekla talent,který člověk není líny rozvíjet. 
A bezpochyby ještě mít dobrého trenéra.

Jak jste načerpala (jestli vůbec) nové síly po MS? Můj velmi intenzivní pocit byl, že jste vydala energii, kterou jste si vybrala na sto let dopředu. 
MS nás všechny stálo strašně moc sil,ale byly jsme dobře připravené od našeho atletického trenéra a péče doktorů byla taky na nej úrovni!No a po MS jsem se snažila co nejvíc regenerovat.

Hanko, ze studené zimy posílám hodně pozdravů do teplejších krajin, přeji hodně úspěchů a pohody a nám přeji, abychom Vás opět někdy viděli hrát u nás! 
Děkuji a bohužel teď se nám počasí taky pokazilo,doufám,ale že to brzy bude lepší! 
Hezký večer Horáková


Říká se,že bys měl postavit 5 nejlepších hráčů, ale já jsem dospěl k tomu,že vyhraješ s pětkou,která k sobě nejlíp pasuje –Red Auerbach


Hra: Overload

Hra slouží k přečíslení  zónové obrany na silné straně.Jedná se o kontinuální hru

Hra Overload




Dostaneš zpět to, co toleruješ! – John Brady
 
 
 

Video: trénování přihrávky slabou rukou

Výsledkem může být schopnost přihrát tak jako hráč na následujícím videu : 


 

 

Zastav-Skóruj-Zastav - dril, Bill Self Ku

Jedním z velmi dobrých drilů, které simulují herní situace...

Zastav-Skóruj-Zastav



Kritizuj při bránění a povzbuzuj v útoku – John Brady



Ćich na míč může zastínit i dobrý parfém


Comments