Driblér č.4/11

přidáno: 20. 2. 2011 12:03, autor: Tomas Cada   [ aktualizováno 23. 1. 2012 11:59 ]


Minul jsem ve své kariéře přes 9.000 střel. Prohrál jsem téměř 300 zápasů.26x jsem dostal důvěru dát vítězný koš…. a minul. Znovu a znovu jsem selhával a to je důvod proč jsem uspěl, Michael Jordan


Brian McCormick: Kondiční mýty v basketbale

Trénování  basketbalistů mimo sezonu není vždy vedeno zcela správně. Tradiční přesvědčení bývá, že basketbalisté toho hodně naběhají v průběhu sezony a proto se na to musí připravit tím, že toho hodně naběhají také v přípravě. V tomto duchu se mnoho ambiciozních basketbalistů snaží připravovat před začátkem sezony tak, že absolvují řadu dálkových běhů. De facto, i řada koučů trvá na dálkovém běhání, aby se dle jejich názoru hráči na basketbalová klání dobře připravili.

Zatímco mít kondiční základ je pro basket opravdu velmi důležité, tak dlouhé běhy nejsou tou nejlepší metodou trénování basketbalu. Basketbalový trénink totiž nutně musí mít svá specifika kvůli fyzickým a metabolickým potřebám.
Basketbal je hrou startů, zastavení a rychlých sprintů. Basketbaloví hráči za zápas naběhají od 1,5 míle až po 2 míle (2,4-3,2 km), a to s nepravidelnými oddychy a s rychlými sprinty, kratšími než 30 metrů. Protože trénink by měl být podobný tomu, co pak nastává při hře, tak běhání 2 mílí na ovále při devítiminutové rychlosti na jednu míli má opravdu máloco společného se simulací metabolických požadavků basketbalu.
Basketbal je anaerobním sportem vyžadujícím velké procento rychle se stahujících svalových vláken (typ 2) oproti pomalu se stahujícím vláknům (typ1). Dálkoví běžci potřebují vysoké procento pomalu se stahujících svalových vláken a nízké procento rychle se stahujících vláken. Proto svalové adaptace mezi dálkovým běháním a  basketbalem jsou odlišné.
Z pohledu metabolických potřeb, basketbal využívá fosfátokeratínové (vysoké) a anaerobní štěpení cukru (vysoké až střední), zatímco dálkové běhání využívá aerobní (mírné) štěpení cukru. Tedy znovu, basketbalové metabolické potřeby nejsou trénovány dálkovými běhy; zato metabolické požadavky sprintů jsou velmi blízké těm basketbalovým

Basketbal je primárně sportem rychlosti a síly. Z tohoto důvodu by se měla předsezonní příprava koncentrovat na rychlostní a silová cvičení. Pro splnění požadavků jak svalových vláken, tak metabolismu nepotřebují basketbaloví hráči běhat větší vzdálenosti, než 400 metrů. Mimo sezónní příprava by tedy měla obsahovat cvičení rezistence, tzv.plyometrics (cvičení na získání výbušnosti, dynamiky), pohyblivosti a intervalových sprintů; to jsou ty samé aktivity jako rychlá exploze, rychlost a síla, tedy jako ty, používané v basketbale.

Mimo správný trénink metabolických a fyziologických systémů, trénování musí být vhodně přizpůsobeno věku. Vhodnost, co se týče věku, nemusí být měřena pouze věkem samotným, nýbrž i fyzickou a duševní zralostí. V úvahu se musí brát zralost centrálního nervového systému : Nedostatečná motorická kontrola (funkce centr. nerv. systému) ovlivní schopnost dospívajícího dítěte provádět posilovací cviky bezpečně. Je to tedy zralost cns, která je pro posilování rozhodujícím faktorem (Brian Grasso)

V průběhu sezony je trénink rozdělen do cyklů. V každém z těchto cyklů může být kladen důraz na jiná cvičení. Např., při prvních trénincích před sezonou, může být dán důraz na rychlostní vytrvalost intervalovými 400 m běhy.
V posilovně může být důraz kladen na maximální silovou oblast. Ve druhé fázi může být důraz na rychlosti, na bězích kratších než 100 m. V posilovně může být redukováno max. silové posilování, s více opakováními a ve větší rychlosti. Přidány mohou být plyometrics.

Typ přípravy musí být dán individuálně, aby se zlepšovaly specifické slabé stránky toho kterého hráče. Hráči, kteří potřebují zlepšit výskok budou mít jinou přípravu, než hráč, který musí zlepšit svoji pohyblivost nebo rychlost. Trenéři tedy musí vypracovat plán přípravy hráče v souladu s cílem, který u něj chce dosáhnout. Každopádně trénované tělo vyžaduje plánovaný oddych mezi cvičeními, tréninkovými dny a časovými cykly.

Cílem je být natrénován pro období soutěže, s tím, že po skončení soutěže musí nastat dostatečný čas na oddych,než dojde k nové přípravě. Ten, kdo pokračuje po skončení soutěže v různých jarních a letních ligách, riskuje přetrénování, vyhoření nebo zranění.

Pro nejmladší sportovce by mělo být cílem všestranný rozvoj, nikoliv specifický pro daný sport. Pro basketbal je pak nutné trénování anaerobního systému, nikoliv aerobního metabolismu
Silový trénink, plyometrics, sprinty jsou nejlepšími prostředky pro trénování rychlých startů a zastavení. Basketbal je silový a rychlostní sport a mimosezónní trénink tomu musí být ušitý na míru.

 

Dril: Reakce a 1na1

Hráči 1 s míčem a hráč 2 stojí u středové čáry..... 

Reakce a 1na1



Jediný souboj,který kdy svedeš bude souboj mezi tvým disciplinovaným a nedisciplovaným vědomím James A.Ray
 

Rozhovor s : Romana Ptáčková

šeftrenérka mládežnických kategorií v Sokolu hradec Králové
trenérka repre u18

 

 

 1. Asi není náhoda, že „holky z Hradce“ mají dlouhodobě skvělé výsledky, a to ve všech kategoriích, od žákyň po starší dorostenky. Je v oddíle vypracován nějaký plán výchovy, platný pro všechny zúčastněné trenéry?
Plán vypracovaný nemáme, ale často mezi sebou diskutujeme o svých názorech na tréninkový proces i hru. Rozhodně se všichni stoprocentně neshodneme, ale v posledních letech mám velmi dobrý pocit z toho, že jsme minimálně sjednotili pohled na tréninkový proces v žákovských a dorosteneckých kategoriích. Na 1. místo jednoznačně klademe individuální rozvoj hráček a to nejen po stránce technických a herních dovedností. Zpětná vazba tréninkového procesu v našem oddíle mluví jasně. Naše cesta rozvoje hráčských individualit je tou správnou.


2.  Určitě sledujete, kolik holek, které u Vás projdou mládežnickými kategoriemi, se uplatní v ŽBL, můžete prosím jejich uplatňování se okomentovat, mám na mysli z dlouhodobějšího hlediska.
Ráda bych zmínila ty nejstarší, které stále hrají nejvyšší soutěž. Jsou to Hana Šnajdrová a Kateřina Křížová a v naší lize se pohybují už velkou řadu let. Když jsem nastoupila jako hlavní trenérka SCM v Hradci Králové někdy před 10 lety, tak jsem se na krátký čas setkala s podkošovými hráčkami Michaelou Hartigovou (1983) a Ilonou.Burgrovou (1984). Dodnes dokazují, že jsou skvělými hráčkami, Ilona v současné době bojuje za francouzský Bourges. Pak přišel v dorostu velmi silný ročník hráček 1985 a 1986, z nichž do nejvyšší soutěže naskočilo hned 6 hráček (Prausová, Holinková, Plíšková, Růžičková, Šípová E. a Kulhánková). Bohužel, některé z nich, daly nakonec přednost studiu, i když minimálně 2 z nich to mohly po juniorských reprezentacích dotáhnout i do seniorské (Holinková, Plíšková). Z ročníku 1987 hraje nejvyšší soutěž Věchtová a z r. 1988 Jirková se Staňkovou. Ročník 1989 máme v lize také zastoupený, a to Pochobradskou a Bičišťovou. Dalším skvělým ročníkem byl 1990. Pět hráček tohoto ročníku vlastní několik dorosteneckých titulů, ale také stříbrnou medaili z ME kadetek a bronzovou z ME juniorek. Těmi jsou Bartoňová (dnes USK), Zavázalová a Rosenbaumová (HK), Březinová (Pliška Pardubice) a Půlpánová (v současné době 1.liga žen). 
Každým rokem se tedy daří vyprodukovat několik hráček, které naskakují do nejvyšší soutěže.


3. Především v nejmladších kategoriích lze často vídat týmy, které upřednostňují momentální výsledek před individuálním růstem. Jaký je Váš názor na toto téma?
Myslím, že zcela jednoznačný. Naprosto odsuzuji zónové obrany v žákovských kategoriích. V mladším dorostu by takové obrany neměly přesahovat polovinu hracího času. A pokud hrát zónu, tak spojenou s presinkovým pojetím a aktivním tlakem na míč.
Pokud se hráčky nenaučí správně a agresivně bránit v nižších kategoriích, těžko je to kdokoliv naučí ve starším dorostu a už vůbec ne později. To je samozřejmě spojeno i se schopností maximálního nasazení v obranné činnosti. Často se chodím dívat v Hradci i na kategorie ml. a st. minižákyň. Pokud vidím, že soupeři hrají clony a nebo se snaží o naučenou akci, je mi z toho hodně smutno. Hráčka pak nedokáže zpracovat míč do dvou rukou a úspěšně jej „splácne“ na zem…Tady se za naše minižákovská družstva můžu zaručit, clony ani systémy neznají.


4. Současný světový basketbal téměř nutí špičkové hráče, aby uměli všechno, tj. velcí dribling, únik z perimetru, malí hru v šestce, všichni velkou pohyblivost a čtení hry v obraně apod. Přizpůsobujete tomuto trendu tréninky?
Myslím si, že právě v našem oddíle jsou v tomto směru hráčky velmi dobře připraveny. V žákovských kategoriích není prakticky rozdíl v náplni tréninku jednotlivých hráček. V mladším dorostu začínáme rozlišovat to, na jakém postu hráčky hrají. Ale není výjimkou, že malé hráčky drilují hru zády ke koši a velké (spíše větší) dělají driblinkové změny směru bez zrakové kontroly míče. Vše v maximálním nasazení. Ovládání míče v plné rychlosti považuji za jeden ze základních předpokladů úspěšné hry v budoucnu.
Časový prostor má v našem tréninkovém procesu také rozvoj obratnosti (nejvíce v minižákovských a žákovských kategoriích) a rozvoj „práce nohou“ (mini, žákyně i dorost). Tzv. „žebřík „ je vkládán 1x týdně.


5. Můžete říci, kolik procent času v tréninku věnujete drilům na zvyšování herní dovednosti a kolik dejme tomu hře?
Čím trénuji déle, tím více preferuji rozvoj individuálních činností jednotlivce. K tomu jsem si musela dojít sama, můj názor určitě není stejný dnes jako před 20 lety.
Procento je hodně vysoké. Řeknu to takhle. Na našich trénincích hráčky neuvidíte při klasické hře 5:5. Jen část předzápasového tréninku je věnována (cca 45 minut) průpravné hře. První trénink v týdnu je věnován pouze individuálním činnostem jednotlivce (1,5 hod.) a 30 minut stráví hráčky v posilovně. Naše hráčky trénují „jen“ 4x týdně, ale intenzita tréninku je vysoká. A výsledky ukazují, že kvalita tady vítězí nad kvantitou. Faktem je, že hledáme časové prostory (prázdniny, svátky), kdy hráčky mohou absolvovat střelecké tréninky navíc.


6. Preferujete v útoku spíše herní sety nebo nějaký motion? Případně od jakého věku?
Myslím si, že herní projev v žákyních nemá být založen na naučených akcích. Hráčky by měly být dobře individuálně připraveny. Je dobré, když už se jim dostane pod kůži návyk hrát rychle dopředu a přitom jim nebude překážet míč. Budou vědět, že neexistuje jen hra s míčem, ale že je také důležité vyvíjet aktivitu bez míče.
V dorostenecké kategorii už přichází na řadu, v otázce zmíněná, organizace hry. Myslím, že je na čase, aby hráčky začaly dodržovat jistá rozestavení na hřišti a dokázaly se smysluplně pohybovat. Se svými dorosteneckými týmy používám herní sety. Výhodou je zřejmě to, že hra je pestřejší a mění se i základní rozestavění hráček. Motion je určitě zase výborným nástrojem, aby se hráči naučili ctít spacing. Ale v jádru je jedno, co preferujete. Nakonec stejně rozhodnou individuální schopnosti hráčů.


7. Na závěr, máte v týmu hlavní motto, třeba v šatně? Prozradíte ho?
O motto ani tak nejde, ale nejčastěji ode mě hráčky na konci porady slyší. „Každá z vás si musí plnit na hřiště své úkoly na 100 procent a musí být stále aktivní. Odpočívat můžete na lavičce.“

Děkuji za rozhovor a přeji i nadále hodně úspěchů

 

Když selžeš v plánování, tak plánuješ selhávání

 

 

Útok : 1-4 rychlé zakončení

Útok je zahájen přihrávkou hráče 1 na křídlo a jeho horní clonou na hráče 5,který vybíhá na perimetr.mezitím probíhá hráč 2 na písmena ...

1- 4 rychlé zakončení

 

Úspěch je cesta, ne destinace

 

Video: Driblink slabou rukou

Dbáme především na ...


Doporučení drilů pro jednotlivé věkové kategorie

Doporučení drilů pro jednotlivé věkové kategorie

 

Šampioni mají vůli dělat něco, co nesnáší proto,aby vytvořili něco co milují

 

Zamyšlení

Myslím, že je vhodné zmínit 2 české basketbalové úspěchy.
 Nejlepší hráčkou Evropy je Hanka Horáková – asi se většina z nás shodne, že zaslouženě. Ona dala šanci jako skvělá dirigentka týmu na MS ostatním, aby vynikly jejich přednosti. Do hry vložila neuvěřitelné množství energie a to je myslím to, co jí navíc odlišovalo od ostatních skvělých hráček. Dodnes mně za ní bolí ještě nohy… bravo  Hanko !!!!! A ještě poznámka, čtvrté místo Evy Vítečkové?To není bramborová, ale skvělý úspěch!
Honza Veselý, nejlepší mladý hráč Evropy, tak to by mělo být všude, kde se pohybují ti nejmladší. To je vzor a naděje pro všechny začínající, že skvělými hráči mohou být i oni.
Jak mohou přispívat tyto stránky do  mozaiky výchovy nových hráčů a hráček? Mimo jiné bude pravidelnější rubrika k tréninkovým procesům, dnes již je součástí newsletteru určitá kategorizace mládeže ve vztahu k tréninkové náplni.
Naplánovat si správně celoroční náplň tréninků a vyhodnocovat si dosažení cílů, to je jedna z nejtěžších úloh trenérů basketbalu. A je to dle mne neméně důležité jako příprava na zápasy a jejich vyhodnocování. Pokud srovnáme, kolik času zaberou tréninky a kolik času zaberou zápasy, tak je to jistě nepoměr. Přitom, kolik času věnujeme přípravě tréninků a kolik přípravě zápasů? No může z toho být zajímavé srovnání. A přitom trénink je to, co hráče na zápasy připravuje a jeho kvalita je proto zásadní. Martin Chmel




Matení nepřítele raději nezkoušet bez odborné rady 



Comments